Johaně se jednou večer ozvala spolužačka, kterou skoro neznala. Přicházely jí od ní divné zprávy a pak někdo bouchal na dveře. Jolaně postupně docházelo, že dotyčná je už rok po smrti a někdo si z ní asi vystřelil. Nebo šlo o hlas ze záhrobí?
Andrea zemřela před rokem, nikdo neví, co se jí stalo. Úplně bych na ni zapomněla, kdyby mi z jejího profilu nezačaly chodit podivné zprávy. Chtěla jsem si ji zablokovat, ale nenechala se.
Večer jsem se nudila a vtom bliklo oznámení
V sobotu večer sama doma na malé vesnici, to může být peklo. Už jsem nevěděla coby, a tak jsem se jako nějaká šprtka učila. Máma chtěla, abych se šla s ostatními dívat na film, ale neměla jsem náladu. Můj kamarád mi neodpovídal na zprávy a já bych přitom byla ráda, kdyby byl něco víc. Čekala jsem u mobilu, když vtom mi najednou píplo oznámení na Instagramu. Začala mě sledovat nějaká holka.
Zprvu jsem ji nepoznávala, ale byla mi povědomá, a tak jsem sledování opětovala. Všimla jsem si, že má podobné fotky jako já, taky se zajímala o make-up a podobně. Některé obrázky měla ale mrazivě temné a asi s ní nebyla úplně legrace. Za chvíli mi lajkovala snad všechno, co jsem kdy zveřejnila, a pak mi napsala zprávu: „Jsi doma? Taky se nudíš?“
Přišlo mi to zvláštní, s touhle Andreou jsem se znala maximálně od vidění ze školy, a najednou dělá, jako bychom se přátelily. Odbyla jsem ji nějakým emotikonem, ale ona psala pořád dál. Mimo jiné to, že má chuť se pořezat, jak se nudí. Na to fakt nebylo co říct, už jsem si chtěla tuhle Andreu zablokovat. Vtom jsem si uvědomila, o koho jde. Hned jsem zavolala kamarádce a ta mi to potvrdila. Andrea je o rok mladší holka ze střední, kterou loni našli mrtvou.
Myslela jsem, že jde o hloupý vtip
„Tak to není vůbec vtipný, blbečci,“ napsala jsem Andree s tím, že si jistě někdo ze školy vytvořil její profil a straší s ním ostatní. Jenže najednou mi ta „Andrea“ začala volat a já se bála telefon zvednout. „Srabe,“ napsal kdosi. Chtěla jsem jít za rodiči, když vtom bouchly hlavní dveře.
Odešli do místní hospůdky na „jedno“ a v domě jsem zbyla jen já a náš starý nahluchlý pes. Začala jsem se najednou cítit nesvá. Připadalo mi, že mě někdo sleduje. Buď duch mrtvé spolužačky, anebo parta vtipálků. Ani jedno by mi nebylo příjemné. Hned jsem si ten podivný profil zablokovala a stala se divná věc.
Začaly mi chodit zprávy z cizích čísel, bylo to volání o pomoc. „Prosím přijeď! Jsem tu zavřená!“ Anebo: „Za chvíli jsem u tebe, tak se nezamykej.“ Úplně jsem vylítla, běžela ke dveřím a začala hystericky zamykat. Hlavou mi jen běžely otázky – někdo se mi napíchl do telefonu? Je to omyl, nebo zprávy ze záhrobí? Pak někdo zazvonil a já neotvírala.
Zlověstné bouchání na dveře mě probralo
Schovala jsem se i s jezevčíkem do koupelny, pak ze ozvaly rány na dveře. Rozbrečela jsem se strachy a najednou uslyšela tátův hlas. „Sakra, odemkni!“ Uvědomila jsem si, že se rodiče nemůžou dostat dovnitř. Našli mě úplně vystrašenou a chtěli zavolat policii kvůli těm zprávám.
Jenomže jsme v mém telefonu žádné zprávy ani zmeškané hovory nenašli. Táta si myslí, že jsem praštěná a máma mi řekla, že moc fantazíruju. Já po zbytek víkendu snad poprvé odložila telefon na dno šuplíku a šla si radši číst knížku veselých povídek.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.