Jozef byl vystaven nepříjemné situaci. Manželka se mu po krátké aférce vrátila, ale mělo to háček. Byla totiž těhotná. Chtěl ji v tom nejprve nechat samotnou, ale na to ji měl příliš rád.
Johana (31) se spustila s kolegou a opustila mě. Zuřil jsem, jenže ani já nebyl žádný svatoušek. Přesto jsem ji vždy miloval, dokonce i tehdy, když se vrátila s prosíkem a těhotenským břichem.
Ani jeden z nás nemá čisté svědomí
Nebudu si nic nalhávat, Johanu jsem za našeho manželství také pěkně potrápil. Nikdy bych ji ale neopustil. Jenže ona se zamilovala do kolegy a v deliriu si sbalila kufry. Myslel jsem, že je to konec našeho manželství a vyčítal jsem si to.
Když se pak vrátila, spadl mi kámen ze srdce. Byl jsem rozhodnutý, že minulost smažeme a začneme znovu. Tentokrát už si budeme jeden druhého vážit. Těšil jsem se na nové začátky, ale nenapadlo mě, že budou opravdu zbrusu nové.
Johana byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, plakala mi na rameni a já nevěděl, co mám dělat. Moje dítě to bohužel nebylo. „Vím, že po tobě chci hodně. Ale zkus mě vzít zpět," žadonila. Opravdu jsem neměl jednoznačný názor na věc. Neustále jsem zápasil sám se sebou. Nikomu jsem o tom neřekl, protože cizí názory už bych asi nesnesl vůbec.
Nechávám plynout čas
Nejprekérnější na tom je, že jsme se pokoušeli o dítě dva roky a zjevně máme nějaký problém. Jakmile si Johana našla nového šamstra, šlo to hned. Na jedné straně se mi líbí představa, že máme rodinu. Jen nevím, jestli dokážu Johaně takový přešlap odpustit.
Johana ukončila veškerý kontakt s milencem. Dítě počaté v manželství by bylo automaticky moje. Jen mě děsí to, že by mi nebylo podobné. Každý by měl nejapné poznámky. Jak znám svého otce, klidně by se zeptal, zda si neodskočila Johana třeba k pekaři.
Důležité ale bylo rozhodnutí, že svou ženu miluji a chci s ní zůstat. Vše okolo malého jsem nechával plynout a brzy nám všichni začali gratulovat. Uteklo to rychleji, než jsem čekal. Johana porodila malého Jozífka a já se do něj zamiloval na první dobrou.
Rozhodl jsem se svou rodinu chránit
Pocítil jsem silně ochranitelský pud a bylo mi náhle úplně jedno, čí to dítě je. Respektive, Jozef byl náš a já se chtěl postarat o něj i o svou ženu. Najednou zmizely veškeré pochyby a začal jsem se chovat jako zodpovědný otec od rodiny.
Vím, že by se mnou leckdo nesouhlasil, a to včetně mých blízkých. Je lepší, že jsme si nechali detaily pro sebe. Syn je hodně podobný ženě, a když se vykašlu na žárlivost nebo vlastní ego, cítím se opravdu spokojený a šťastný.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.