Facebook
Instagram
Julie měla hezkého manžela, peníze a nemusela chodit do práce. I když to vypadalo jako pohádka, skutečnost připomínala spíše horor. Manžel ji týral psychicky i fyzicky. Dlouho hledala sílu, aby od něj mohla utéct.
„Julie, ty máš s tím Tomášem takové štěstí,“ povzdechla si moje kamarádka Karolína (31). „Nemusíš pracovat, máš pohodlný život, a on tě ještě nosí na rukou.“
„Ehm...“ zamumlala jsem hlasem zbaveným emocí. „Nemáš si nač stěžovat. Možná máte finanční problémy, ale Vojta tě miluje až za hrob.“
„Jo, vím... Jenže ty dluhy nás už začínají frustrovat. Pořád se hádáme,“ odpověděla smutně.
Viděli nás jako dokonalý pár
Od kamarádek a příbuzných jsem slýchávala, že můj život vypadá jako pohádka. Samozřejmě, v jejich představách tomu tak pravděpodobně bylo. Bohužel ve skutečnosti měl můj život s pohádkou pramálo společného, ledaže by šlo o příběh, kde by princezna byla uvězněná ve zlaté kleci.
Za zavřenými dveřmi našeho domu se odehrávala skutečná tragédie, o které nikdo neměl ani tušení. Tomáš (33), můj pohledný, dobře stavěný, podnikavý a nesmírně schopný manžel, který na veřejnosti vždy vyzařoval šarm a eleganci, byl ve skutečnosti někým úplně jiným. Jakmile jsme zůstali sami, proměnil se v tyrana, který kontroloval každý aspekt mého života.
Na začátku našeho manželství se opravdu vše zdálo být dokonalé. Tomáš byl něžný, starostlivý a štědrý. Zahrnoval mě dárky a komplimenty, díky nimž jsem se cítila jako ta nejdůležitější osoba na světě.
„Vidím, jak tvrdě pracuješ, ale neplatí ti dost, abys obětovala své zdraví a energii...“ říkal smutně.
„Ale co mám dělat? Musím vydělávat,“ povzdechla jsem si.
„Vždyť máme dost peněz! Svoji práci miluji a vydělávám tolik, že nás uživím oba. Odpočiň si, starej se o dům, věnuj se nějakým koníčkům, pokud chceš. Nemusíš dřít jen proto, abys měla kapesné. Máš přístup k mému účtu, používej ho, jako by byl tvůj,“ prohlásil a něžně mě objal.
Pamatuji si, že jsem tehdy nad tím moc nepřemýšlela. Byla jsem tak vyčerpaná a frustrovaná svou prací, že se mi při pomyšlení na odchod z ní ulevilo.
Začal ukazovat svou pravou tvář
Zhruba v té době se můj manžel začal měnit. Začalo to drobnými věcmi, které s odstupem času vidím jako potřebu kontroly maskovanou péčí a štědrostí. Tomáš platil za všechno, a tak kontroloval, co kupujeme a kolik utrácíme. To se netýkalo jen rodinných výdajů, ale i mých soukromých, jako je kosmetika nebo oblečení.
Pamatuji si, jak poprvé ztratil nervy.
„Za co jsi včera utratila čtyři stovky v restauraci? Jídlo a sklenka vína by měly stát maximálně dvě stovky,“ zaútočil na mě, když zkoumal výpis z účtu.
„Měly jsme láhev vína a nechaly spropitné,“ vysvětlila jsem.
„Láhev? Nemyslíš, že to je trochu moc? Takové věci si můžeš dovolit, když jsi se mnou,“ odpověděl nepříjemně a chladně.
„Ale byla jsem s Karolínou!“ zasmála jsem se, protože jsem si opravdu myslela, že to je vtip. „V čem je problém?“
„Problém je v tom, že nevyděláváš svoje peníze, místo toho rozhazuješ moje s hloupými kamarádkami...“ zavrčel.
Nikdo nevěděl o mém utrpení
Byla jsem ohromená. Nikdy předtím jsem ho neslyšela říct něco podobného. Tomáš se jeden den choval takhle, druhý den mě zasypával drahým oblečením, šperky nebo botami. Byla jsem úplně zmatená, protože jsem nechápala, o co mu vlastně jde. Nebyl lakomý, takže to nebylo jen o penězích…
Od té doby však jeho výbuchy byly častější a agresivnější. Trestal mě tichem a dokonce mě ponižoval. Nazýval mě lenochem nebo neschopnou ženskou. Mnohokrát mě udeřil, pak se omlouval a opět mě zahrnoval dárky. Své chování vysvětloval stresem a napětím v práci.
Tomáš dokázal své skutečné já před ostatními skvěle skrývat. Bála jsem se o tom někomu říct. Paralyzoval mě stud a strach. Co bych měla říct? Že se na mě manžel zlobí, když utrácím moc peněz, pak se omlouvá a zasypává mě drahými dárky? Vždyť to zní jako úplně absurdní situace, navíc mě to staví do špatného světla.
Vypadala jsem jako žena, které nic nechybí – mám krásný dům, drahé oblečení, dovolené zahraničí. Ale pod oblečením jsem schovávala modřiny a uvnitř jsem se cítila jako vězeň. Vlastně jsem vězněm byla. Tomáš, který mě zpočátku nenápadně odrazoval od práce, mi teď práci přímo zakazoval. Rozčiloval se, že jsem nevděčná, že bych se měla soustředit na to, co je důležité – mít děti, protože jsem je „prý vždycky chtěla mít...“
Když jsem se bránila, obviňoval mě ze lži a útočil na mě, že jsem si ho vzala pro peníze. Jeho obvinění byla opravdu absurdní. Tak moc, že jsem si někdy připadala, že se ztrácím a nevím, co je pravda a co není. Kdykoli viděl, že mám pochybnosti, schovával se za lásku, tvrdil, že to je pro moje dobro, že mě chce chránit před zlem. A já opět vyměkla. Ale to nebyla láska. Byla to posedlost vlastnictvím a mocí...
Našla jsem odvahu utéct
Proto mě ta konverzace s Karolínou tak moc rozrušila. Neměla tušení, že život, který mi tak záviděla, byl ve skutečnosti noční můrou. Také si stěžovala na svého manžela, o kterém jsem věděla, že je úžasný, starostlivý a milující muž. Takový, o jakém jsem snila.
A tehdy se ve mně něco vzepřelo. Když někdo řekl, že můj život s Tomášem musí být pohádkou, cítila jsem, že už to nemůžu dál snášet. Takže hned další večer, když Tomáš odjel na služební cestu, jsem se rozhodla, že takhle už nedokážu žít. Uvědomila jsem si, že pokud něco neudělám teď, možná už nikdy nebudu mít šanci utéct.
Zabalila jsem si několik nezbytných věcí, vzala všechny úspory, které se mi podařilo před Tomášem schovat, a odešla z domu. Jela jsem ke Karolíně. Byla jsem vyděšená, ale odhodlaná.
Karolína mě přijala bez otázek. Stačil jeden pohled na můj obličej, aby pochopila, že potřebuji pomoc. Brečela jsem a všechno jí řekla. Byla v šoku, ale ani se neodvážila naznačit, že si vymýšlím nebo že musím přehánět. Okamžitě mi zařídila pokoj pro hosty a řekla, že u ní můžu zůstat, jak dlouho budu potřebovat. Cítila jsem se špatně, protože jsem věděla, že jsem jen přítěží pro její už tak složitou finanční situaci.
„Ničím se netrap. Některé věci jsou důležitější,“ objala mě.
Dnes vím, že bez její podpory bych se nikdy nerozvedla. Dodávala mi sílu, když jsem to chtěla vzdát a když jsem se zase vyměkla kvůli Tomášovým sladkým řečem.
Konečně jsem se od něj odpoutala
Poslední úspory jsem použila na zaplacení právníka, ale vyplatilo se to. Manžel byl natolik neopatrný, že mnohé z našich agresivních hádek probíhaly přes zprávy nebo telefon. Všechno jsem si nahrávala a zálohovala. Po rozvodu jsem získala značné výživné a menší byt, který Tomáš předtím pronajímal. Prodala jsem ho a našla si jiný, protože jsem nechtěla, aby věděl, kde bydlím.
Peníze, které mi zbyly, jsem si rozdělila s Karolínou. Nejprve je nechtěla přijmout, ale nedala jsem jí na výběr.
„Vem si je. Pomohla jsi mi osvobodit se, teď chci já pomoci tobě,“ odpověděla jsem.
Když jsem viděla slzy vděčnosti v jejích očích, věděla jsem, že jsem nemohla udělat lepší rozhodnutí. A můj manžel? Naštěstí mi po rozvodu dal pokoj. Ale slyšela jsem, že už si našel novou, mnohem mladší a pravděpodobně mnohem víc závislou kandidátku. Ale to už není můj problém...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Související články
