
Julie byla ráda, že konečně potkala muže, který v ní vidí ženu, ne služku. Rychle se do něj zamilovala a připadala si jako nejšťastnější žena na světe. Jednoho dne ale zjistila, že před ní tají manželku a dvě děti.
Ondřej je vysoký, charismatický, slíbil mi lásku až za hrob a neustále opakoval, že nikdy nepotkal ženu tak úžasnou jako jsem já. Jeho sladká slova mi úplně zamotala hlavu. Stačilo ho jen vidět a podlamovala se mi kolena. A když mě políbil nebo se mě dotkl, skoro jsem omdlévala.
Zamilovala jsem se
S Ondřejem jsem se seznámila v nákupním centru. Zadívala jsem se na výlohu a narazila do něj. Nákupy mi popadaly na zem. „Jste v pořádku?“ zeptal se, podíval se mi přímo do očí... a já už byla ztracená. „Promiňte, jsem strašná nešika,“ vykoktala jsem.
Společně jsme začali sbírat moje věci. Byla jsem trochu v rozpacích, protože velkou část mého nákupu tvořilo spodní prádlo. Jak později přiznal, jeho fantazie okamžitě začala pracovat.
Pozval mě na kávu, pak mě požádal o telefonní číslo, a samozřejmě ho dostal. Zavolal mi ještě ten večer. „Nemůžu na tebe přestat myslet. Musím tě znovu vidět...“ zašeptal. A tak začal náš vášnivý románek.
Nikdy předtím jsem nepotkala muže jako byl Ondřej. Ti, se kterými jsem chodila, měli velké nároky, ale sami za moc nestáli. Hledali spíš služku než partnerku. K vodě jsem posílala jednoho mamánka za druhým.
Ondřej byl jiný. Nikdy by mě nenechal platit na rande. Byl štědrý a vždycky přijel s obrovskou kyticí. Posílal mi květiny dokonce i do práce a kolegyně bledly závistí. Vedle něj jsem se cítila jako skutečná žena. A co se týče sexu, tak ten byl prostě neuvěřitelný. Pořád jsem se divila, že takoví muži vůbec existují. Připadala jsem si jako nejšťastnější žena na světě...
Kamarádka mě před ním varovala
„Docela na tebe tlačí, nemyslíš?“ rýpla si moje kamarádka Katka, když jsem jí nadšeně vyprávěla, že Ondřej už plánuje, že spolu začneme bydlet. Chodili jsme spolu teprve dva měsíce. „Jen aby ses nespálila,“ nadhodila.
„Nepřeháněj,“ mávla jsem rukou.
„Nepřeháním,“ pronesla Katka vážně. „Vím, jak dopadly všechny ty tvé velké lásky.“
„Tentokrát je to jiné. Cítím to.“
„Já být tebou, stejně bych byla opatrná,“ trvala na svém.
„Vím, že o mě máš strach. Tentokrát je to zbytečné...“ snažila jsem se ji uklidnit. Katka byla vždycky ta rozumnější z nás dvou. Ale tentokrát jsem byla přesvědčená, že se plete. Ondřej byl ten pravý. Můj vysněný princ...
Tvrdý střet s realitou
„Nevím, jak přežiju ten týden bez tebe,“ povzdechl si Ondřej smutně, když musel odjet na služební cestu.
„Zvládneme to. Máme přece telefony,“ snažila jsem se nás oba povzbudit.
„Nechceš jet se mnou?“
„Nemůžu, nedostanu volno.“
„Škoda...“ povzdechl si.
„Věř mi, že mě to taky mrzí.“
Jeho práce si vyžadovala časté služební cesty a já jsem to nesnášela. Hrozně mi chyběl. Nikdy by mě ale nenapadlo, že mi lže. Jenže Katka opět zasáhla. Bez mého vědomí začala Ondřeje prověřovat. Byla jsem kvůli tomu pěkně naštvaná. „Nikdo tě o to neprosil,“ vyjela jsem na ni.
„Já vím a omlouvám se, ale proboha... Aspoň si poslechni, co jsem zjistila...“ žádala mě. Zjistila totiž, že Ondřej je podvodník. Na druhém konci republiky měl rodinu. A jeho „služební cesty“ byly jen zástěrkou. Ukázala mi fotky, na kterých byl Ondřej s manželkou a dětmi. Nejdřív jsem tomu vůbec nemohla uvěřit. Probrečela jsem celou noc. Ráno jsem nebyla schopná vstát z postele. Zavolala jsem do práce a vzala si volno. Jak jsem mohla být tak slepá?
Raději budu single
Ondřej mi během „služebky“ pořád volal, ale já ho pár dní ignorovala. Nakonec jsem to vzala. Klidným hlasem jsem mu oznámila, že vím pravdu. „Žena a dvě děti... Jak jsi na to mohl zapomenout?“ řekla jsem mu.
„Miláčku, to musí být nějaký omyl,“ koktal zmateně.
„Neříkej mi miláčku. Už tě nikdy nechci vidět...“
Od toho rozhovoru se už neozval. Můj sen o romantické lásce se rozplynul jako mýdlová bublina. S Katkou jsme se rozhodly napsat jeho ženě. Co s tím udělá, byla její věc, ale měla právo vědět pravdu.
Kdybych věděla, že je ženatý, nikdy bych si s ním nezačala. Cítila jsem se zrazená. Jak může člověk po něčem takovém ještě někomu věřit? Moje dosavadní vztahy nebyly zrovna pohádkové, a teď vážně nevím, jestli ještě chci s někým chodit. Asi bude lepší zůstat single. Je to bezpečnější a klidnější...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].