Dana je deset let rozvedená. Deset let, co se snaží najít životního partnera. Marně. Do života jí vstupují jen problémoví muži. A tak nejspíš zůstane s dcerou Monikou sama.
Když mi manžel oznámil, že odchází, byla to rána z čistého nebe. Tenkrát jsem měla pár měsíců po porodu dcery a ani jsem si vlastně nevšimla, že manžel není věčně doma.
Srazilo mě to na kolena
Manžel mi to nandal se vší parádou: „Dano, nezlob se. Ale už během těhotenství jsem se vedle tebe trápil. Jen slušné vychování mi nedovolilo, abych tě opustil, když jsi byla těhotná. Promiň. Zamiloval jsem se v práci. Bylo to čerstvý a ty jsi přišla s tím, že jsi těhotná. O Moničku se budu starat a budu dobrý táta, ale chci se rozvést. Promiň.“
Seděla jsem s dcerou v náručí a nechápala obsah slov. V hlavě mi hučelo. Chtělo se mi zvracet. Cítila jsem, že situaci nezvládnu. Položila jsem radši dceru do postýlky. Otočila jsem se k manželovi a začala ho mlátit. Stál a vůbec se nehýbal. Pak si sbalil oblečení a odešel. Z posledních sil jsem zavolala mamince, aby mi přišla pomoci. Rozvedli jsme se. Dnes už bývalý manžel se zachoval velkoryse. Odešel v podstatě s oblečením.
Samostatná, ale osamělá a ztracená
Byt jsem kdysi zdědila po babičce. Ale za společné peníze s bývalým manželem jsme ho zrekonstruovali. Snažila jsem se uklidnit, že když si najdu brigádu, budu samostatná. Alimenty a příspěvek na mou osobu plus různé příspěvky od státu pokryjí nutné výdaje. A za tři roky, až budu moci dát dceru do školky, budu mít nejhorší za sebou. Zvládla jsem to.
Dnes se mi po finanční stránce vede dobře. Jezdíme s dcerou i na dovolenou. Jenže mám smůlu v lásce. Můj bývalý manžel jen kvete. Založil novou rodinu, má syna a Moničku si pravidelně bere na dva víkendy v měsíci. Mám pocit, že on má vše a mě nezůstalo skoro nic. Mám prázdno v srdci. Jelikož se na mě lepí jen podivné existence. Asi tři roky po rozvodu jsem si začala s mužem, ze kterého se po čtyřech měsících vyklubal opět nevěrník.
Nenechám se srazit na kolena
Potom jsem pár měsíců randila s mužem, který měl hluboko do kapsy. Vždy mě pozval jen na kávu a snažil se mě přesvědčit, že bychom mohli spolu začít žít. Nakonec jsem zjistila, že žije na ubytovně a nemá žádný majetek. Ale měl dvě exekuce. Sice chodil do zaměstnání, ale exekutor mu z výplaty posílala jen nutné minimum a ostatní šlo na umoření jeho dluhů. Takové problémy ve svém životě nechci a byla jsem to já, kdo vztah ukončil.
A včera mi skončil můj poslední vztah, který trval skoro rok. Dokonce jsem Milana představila i dceři. Což mě mrzí ze všeho nejvíce. Milan měl kromě mě i manželku, o které se mi zapomněl zmínit. Vyslechla jsem si klišé o tom, jak spolu formálně žijí, že je jejich vztah chladný a manželka mu nerozumí. Že mi to neřekl, jelikož se jeho manželství řítí k rozvodu. Milana jsem vyhodila. Doslova jsem ho vystrkala silou z bytu. Jsem bez energie. Brečím už několik hodin a už nemám sílu na další životní kopance. Nechci mnoho, jen potkat férového muže. Zdá se, že je to nadlidský výkon.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.