Julie (36): Až po svatbě jsem zjistila o manželovi nepříjemnou věc. Vyžaduje denně teplou večeři, ale já to odmítám

Můj novomanžel Jiří (42) nemůže uvěřit tomu, že mu nehodlám denně vyvařovat teplou večeři. Vzali jsme se po roce vztahu a nikdy jsme nemluvili o tom, jak si představujeme večery všedních dnů. Pro mě je normální si po práci dát chleba se sýrem. Jirka se zlobí a připadá si podvedený, protože jsem mu před svatbou dělala všelijaké delikatesy. To bylo ale součástí romantiky!

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (25): Přítel mi dal kopačky, protože neumím vařit jako jeho máma. Když odešel, docela se mi ulevilo

Jirku jsem znala před svatbou přesně rok

Za celý rok našeho vztahu jsem s Jiřím nikdy nemluvila o praktické maličkosti, jako je představa stravování. Nikdy by mě nenapadlo s někým řešit, jak si představuje všední život. Zkrátka jsme se milovali, chodili spolu na rande a přespávali jeden u druhého. Pak jsme spolu začali bydlet a Jirka mě hned požádal o ruku. Bylo léto a my nevedli obyčejný život klasických párů.

Neseděli jsme po práci doma na zadku u televize. Pořádali jsme večírky, chodili na návštěvy, jezdili po výletech a večer jsme si po milování obvykle objednávali pizzu. Jirkovi jsem samozřejmě sem tam něco dobrého uvařila. Patřilo to k našemu zamilovanému období a láska přeci prochází žaludkem. Nebyl se mnou rozhodně o hladu.

Dokonce bych řekla, že jsem se někdy až překonávala a vařila mu delikatesy, abych na něj zapůsobila. Nevadilo mi shánět všelijaké ingredience a vařit dvě hodiny nějakou specialitku. Jiří zřejmě nabyl přesvědčení, že to je u mě naprosto normální. A to i přesto, že mu moje matka prozradila, jak nerada vařím.

„Ta holka tě asi vážně miluje, protože pokud vím, sama si sotva udělá tousty,“ smála se na jedné z návštěv ještě před svatbou, kdy jsem podávala husu. Ani to ho netrklo.

Mohlo by Vás zajímat:

Renata (55): Lituji zetě, protože moje dcera ho nutí uklízet a vařit. To by přece měla dělat žena

Po Vánocích došlo k nedorozumění

Po líbánkách jsme se vrátili rovnou do předvánočního shonu. Trávili jsme večery v práci, na besídkách či vánočních večírcích. Celé svátky jsme se stravovali po příbuzenstvu anebo dojídali zbytky cukroví a podobně. Pak nastal čas návratu do reality a Jirka se nestačí divit.

Každý den po práci zírá do poloprázdné lednice a nechápe, kde má připravenou večeři.

„Namaž si chleba,“ říkám známou větu, kterou znám od rodičů. Jiří si v šoku mazal chleba s máslem nebo pomazánkou několik dní a pak se mě konečně zeptal, kdy tedy hodlám začít vařit?

„Jak to myslíš? V práci jsi snad denně na teplém obědě. Večer ti musí stačit něco studenýho,“ namítla jsem věcně a on na mě vyvalil oči.

„Ty jako večer nebudeš nikdy vařit?“ vyhrkl zděšeně, až jsem se musela rozesmát. Smích mě přešel, neboť práskl dveřmi a odešel do restaurace.

Mohlo by Vás zajímat:

Marián (19): Máma během rodinné večeře odhalila tátovo tajemství. Poté beze slova zmizel

Nehodlám ustoupit

Zůstala jsem stát jako omráčená, v naprostém šoku. Uvědomila jsem si, že došlo vážně k nedorozumění. Nejsem zvyklá jíst denně teplou večeři, nebo aspoň ne ve všední dny. O víkendu vařím obědy a občas něco zbude i na pondělí. Nebudu ale povinně kuchtit každý den po práci.

Chtěla jsem najít kompromis a navrhla Jiřímu, že se budeme v jednoduchém vaření střídat. Podle něj chodím ale domů dřív a byl by raději, kdyby měl po těžkém dni doma na stole talíř s teplým jídlem. Na to konto jsem mu udělala teplé tousty a víc ať ode mě nečeká. Taky by se mi líbilo mít doma teplé jídlo, když přijdu z práce.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (39): Po svatbě jsem zjistil, že žena neumí vařit. Denně tak večeříme chleba s paštikou a mně dochází trpělivost