Julie (38): V mém novém bytě se dějí nevysvětlitelné věci. Místo děsu mě to ale uklidňuje

Už první noc v novém bytě jsem věděla, že mě někdo sleduje. Duch původního majitele dělal hluk a nenechal mě spát. Já si na něj ale zvykla, a dokonce jsem si ho oblíbila. Konečně jsem nebyla sama

Mohlo by Vás zajímat:

Václava (20): Ze hřbitova jsem neodešla sama. Připojil se ke mně duch čerstvě pohřbené dívky

V novém bytě se od začátku děly divné věci

Po rozvodu jsem nebyla dlouho schopna odejít z bytu, kde jsme platila vysoký nájem. Tři místnosti jsem k životu nepotřebovala, což jsem dobře věděla. Trvalo mi ale, než jsme dokázala udělat rozhodující krok. Konečně jsem se přestěhovala do maličkého útulného bytu v podkroví. Těšila jsem se, jak si vybalím věci a zútulním si místnosti květinami a obrázky.

Hned první noc jsem ale slyšela šoupání po podlaze, pokládání hrnku na stůl a všelijaké vrzání. Ležela jsem v posteli s očima dokořán a srdce mi bušilo jako o závod. Počkala jsem do rána a pak se šla podívat, co se to v noci dělo. Moje květiny stály na jiném místě, hrnky byly srovnané v řadě a knihy uklizené v policích. Nejsem blázen, tohle bych si pamatovala, já to vážně neuklízela.

Musel za mě „úřadovat“ duch. Věděla jsem, že v bytě bydlel postarší samotář, který už je po smrti. Tudíž to musel být právě on. Nalila jsem si teplý čaj a slušně ducha pozdravila. „Dobré ráno, vypadá to, že tu budeme žít společně,“ pronesla jsem a odpovědí mi bylo naprosté ticho. Snad nebyl dotyčný v šoku, že se ho vůbec nebojím.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (28): Nevěřila jsem, že kamarádčinu dcerku navštěvuje v noci duch. Pak jsem ho jednou sama zahlédla

Duch pana domácího mě zkoušel děsit

Z práce jsem se domů vyloženě těšila. Doufala jsem, že o sobě dá duch opět vědět, a nebudu se tak doma nudit. Naprosto se překonal a pochopila jsem, že se mě snaží vyděsit. Ne-li dokonce vystrnadit. Když jsem si napouštěla vanu, na zapařené zrcadlo nakreslil vzkaz – otisk svého obličeje. Vypadalo to vážně děsivě, ale já se rozesmála.

„Tak snad se otočíte, až se svléknu,“ smála jsme se. Dveře od koupelny sebou pořádně práskly, jako by se snad pán urazil. Vypadalo to, že to spíš já vystrnadím z bytu ducha! Když jsem si večer pouštěla film, komentovala jsem ho nahlas. Bylo to, jako bych měla spolubydlícího.

Po tolika měsících samoty to bylo vážně osvěžující a příjemné. Tu noc mi dvakrát spadla z postele peřina, někdo ji ze mě stáhl. Moje kamarádka tvrdila, že by utekla z bytu během minuty a nikdo by ji zpátky nedostal. Já to však považovala za škádlení a od jisté doby nastal klid. Každé ráno mám připravený svůj oblíbený hrnek na kávu.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdena (60): Synové mi nevěřili, že v noci nezpívám já. Vypadá to, že máme v bytě ducha

Jela jsem pryč na víkend a duch mi to dal sežrat

Když jsem odjela v pátek k sestře na chalupu, loučila jsem se se svým přízrakem, jako by to byl domácí mazlíček. Však se mu taky pořádně stýskalo. V neděli jsem našla rozházené oblečení po pokoji. Musela jsem se omluvit a slíbit, že budu teď zase často doma.

Pak jsem ale potkala muže, který se mě pokoušel pozvat na rande. Ráda bych začala zase žít jako kdysi, možná se i zamilovat. Jenomže si pořád říkám, že nevím, co by tomu řekl můj duch. Kdybych si přivedla nějakého muže „k nám domů“, mohlo by to způsobit pořádný poprask.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (32): Dům v sousedství má tragickou historii. Rozhodla jsem se, že pomůžu osamělé duši najít klid