Justýna (32): Přestávám mít ráda nakupování. To, co jsem zažila naposledy v obchodním domě, mě znechutilo

Když jsem studovala střední školu, chodila jsem strašně oblečená. Moje mamka miluje sport a móda je pro ní okrajovou oblastí. Vůbec se nezajímá o to, jaké jsou poslední trendy v oblékání.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (29): Díky šatníku mojí babičky chodím originálně oblečená. Ve skříni nalézám stylové skvosty

Oblečení pod taktovkou mojí mamky

A tak jsem chodila nemožně oblečená. Když jsem byla malá, moje babička mi šila oblečení. Na základní škole mi to bylo jedno, ale na střední už jsem chtěla jít s dobou. Jenže moje mamka nesnáší nakupování. Bohužel se to odráželo v tom, že dvakrát za rok naběhla do obchodního domu a tam nám nakoupila ve slevě pár nehodících se kousků.

Já i sestra jsme se s ní neustále hádaly: „Mami, a myslíš si, že budeme nosit tohle nemožný tričko? I ty džíny, co jsi koupila, jsou hrozný. To nám nemůžeš věnovat dvě hodiny a že bychom to vybraly společně? To, co koupíš ty, se nedá nosit.“ Naše argumenty mamku nezajímaly. Pro ní to bylo tričko jako tričko a k tomu kalhoty. Střih ji nezajímal.

Mohlo by Vás zajímat:

Albert (45): Dceru trápí jedna zvláštní učitelka. Je jak vystřižená z historického filmu a žáky hodnotí podle oblečení

Brigáda na střední škole mě zachránila

Hned jak to bylo možné, začala jsem chodit na brigády. Za vydělané peníze jsem si začala kupovat oblečení, které se mi líbilo. V kterém jsem se odlišila a cítila se dobře. Které podtrhovalo můj vzhled a postavu. Tím, že jsme byli sportovní rodina, tak mám postavu štíhlou a přirozeně svalnatou.

Ale nehodlám jako mamka chodit do města ve sportovní bundě a softshellových kalhotách. A tenisky na noze patří jen do přírody. To se snažím mamce vysvětlit snad dvacet let. Marně. Mamka chodí ve stejném typu oblečení do lesa, do práce i do města. Zkrátka je to buranka a to nemyslím nijak zle. Já trávím v obchodním domě minimálně jedno odpoledne z víkendu. Projdu si obchody a pokaždé se mi podaří ulovit nějaký zajímavý kousek.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (42): Návštěva u známých se mi pěkně prodražila. Odešla jsem se zničeným oblečením, ale nikdo to neřešil

Muž ve vedlejší kabince mě znechutil

Poslední dobou si všímám podivných lidí v obchodních domech. Muži, kteří nosí boty na podpatku. Muži, kteří si lakují nehty a mají namalované řasy. Neupravené ženy. Nebo naopak ženy s růžovými vlasy a nevkusným líčením. Zkrátka je vidět, že každý člověk se chce něčím zvýraznit, zviditelnit a být originální. Mnohdy to má bohužel daleko ke vkusu.

Minulý víkend jsem si do kabinky donesla asi osm kusů oblečení a začala jsem si je zkoušet. Pokaždé jsem vylezla do uličky a prohlížela se ve velkém zrcadle. Slyšela jsem, že ve vedlejší kabince je někdo taky pořádně dlouho a zkouší jeden kus za druhým. A pak jsme se sešli u velkého zrcadla. Já měla na sobě květované šaty. A muž z vedlejší kabinky měl na sobě plisovanou sukni a lodičky na podpatku. Měl dlouhé vlasy stažené do ohonu a krásně upravené vousy. Zapadla jsem do kabinky, kde jsem si musela sednout a zhluboka situaci rozdýchat. Takový fešák, krásný chlap a oblečen jako blázen.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (39): Můj muž mi koupil oblečení a nutí mě ho nosit. Takhle se ale oblékat nemůžu