Kamila věděla, že rodiče jejího snoubence jsou rozvedení a mají nové partnery. Ale až v době plánování svatby jí došlo, že bude mít rovnou dvě tchyně a dva tchány. Koho by ta situace nevyděsila?
Rodiče mého manžela Jakuba (25) se rozvedli, když byl ještě teenager. Uvědomili si, že se k sobě nehodí, a rozhodli se to ukončit přátelsky. Rozvedli se úplně v klidu a od té doby se nadále setkávají.
V průběhu let navázali nové vztahy a Jakub v podstatě má dvojnásobný počet rodičů. Nijak jsem si tím hlavu nezatěžovala. Situace se změnila, když jsme se zasnoubili. Tehdy jsem si začala uvědomovat, co to vlastně znamená. Dvojnásobný počet rodičů znamená dvojnásobný počet tchyní a tchánů!
Vyděsilo mě to
Jsem docela stydlivá a uzavřená. Lidé říkají, že k tomu, abyste někoho opravdu dobře poznali, musíte s ním strávit spoustu času. V mém případě by to musel být dvojnásobek času. K tomu si všechno beru osobně a i ta nejmenší věc v mých očích narůstá do obřích rozměrů. Tentokrát tomu nebylo jinak.
Představa konfrontace se dvěma páry rodičů mého milovaného mě natolik děsila, že jsem byla ochotná odložit datum naší svatby jen proto, abych oddálila ten nevyhnutelný okamžik.
„Je pro tebe ten kus papíru tak důležitý?“ zeptala jsem se svého snoubence, když pořád naléhal, abychom už konečně stanovili datum.
„Myslel jsem, že je to důležité i pro tebe,“ Jakub najednou zesmutněl. „Sním o tom, že se staneš mou ženou. Řekla jsi přece ano...“
„Nechystám se z toho vycouvat,“ snažila jsem se ho uklidnit. „Jen si myslím, že není třeba spěchat. Nejprve se soustřeďme na dokončení studií. Svatbu můžeme mít trochu později. Musíme se ještě rozhodnout, kde budeme jako manželé bydlet. A otázka práce je také důležitá...“
„Vůbec ti nerozumím,“ povzdechl si Jakub zklamaně. „Pořád nacházíš nějaké překážky.“
Doufala jsem, že tuhle konverzaci odložíme na jindy. Ale Jakub byl tvrdohlavý jako mezek. Málem jsme se pohádali. Když frustrovaně naznačil, že možná mám někoho jiného, protože se tak zdráhám, už jsem to nevydržela a řekla mu pravdu.
„Zbláznila ses?“ Jakub nemohl uvěřit mým obavám. Pak se rozesmál a pevně mě objal.
Musela jsem poznat jeho rodiče
Začal mi vysvětlovat, že jeho rodiče jsou opravdu dobří lidé, jen jim to s tou láskou nevyšlo. A že každý z nich chtěl ještě jednou zažít štěstí...
„Chápu tvé obavy. Bojíš se, že tě nebudou mít rádi,“ řekl a já si povzdechla.
„Jsou to čtyři lidé, které musím přesvědčit, že...“
„Miláčku, přestaň se tím trápit. Víš, že tvé obavy jsou často přehnané,“ přerušil mě.
No, nemělo smysl dál diskutovat. Pokud jsem chtěla sdílet svůj život s Jakubem, dříve nebo později jsem musela poznat jeho rodinu.
Mají se rádi
Vím, že manželství Jakubových rodičů trvalo deset let, než se rozhodli rozvést. Jejich vztah nebyl jednoduchý už od začátku. Dělali, co mohli, aby ho zachránili, hlavně kvůli synovi. Nakonec ale pochopili, že je to marné, a rozhodli se pro rozvod. Překvapivě se jim podařilo proces zvládnout tak, aby Jakubovo dětství neutrpělo.
„Asi jsem nebyl typické dítě,“ přiznal jednou Jakub, „protože jsem rychle přijal, že táta bude bydlet jinde. Věděl jsem, že ho můžu kdykoli navštívit, takže to nebylo tak špatné.“
„Vážně? Vůbec jsi se na ně nezlobil?“ byla jsem překvapená.
„Ne,“ odpověděl s úsměvem. „Současný manžel mojí mámy byl pro mě dlouho strejda, teď si říkáme jmény. Tátova partnerka je jednoduše Eva. Od začátku trvala na tom, abych ji tak oslovoval. Nikdo z nich se nikdy nepokoušel poštvat mě proti druhému z rodičů. Měli mě rádi oba, vlastně všichni čtyři.“
A tak jsme naplánovali velké rodinné setkání...
Mám dvě tchyně a dva tchány
Věděla jsem, že Jakubovi rodiče vůči sobě nechovají žádnou zášť. Často se navštěvují a dokonce jezdí spolu na dovolenou. A přestože mě Jakub uklidňoval, nespala jsem celou noc. Zírala jsem do stropu a přemýšlela, jestli to zvládnu.
Když přišlo ráno, vypadala jsem jako zombie. Byla jsem bledá a unavená, pod očima jsem měla kruhy. Byla jsem naštvaná, protože jsem se chtěla na první schůzce ukázat v tom nejlepším světle. Dokonce mě napadlo to odložit. Ale po delším zamyšlení jsem usoudila, že to není dobrý nápad a že bude lepší mít to za sebou.
Naštěstí byli všichni moc fajn. Jakubův otec mi dal kytici nádherných červených růží a jeho matka mi věnovala krásný prsten.
„Je to rodinné dědictví,“ vysvětlila, když mi ho nasazovala na prst. „Kdysi dávno jsem ho dostala od své babičky a chci, abys ho odteď nosila ty,“ usmála se.
Její gesto bylo nesmírně milé. Hned jsem věděla, že si budeme rozumět. I další návštěvy u nich byly skvělé. Celá Jakubova rodina mi přirostla k srdci a já jim. Svatba tedy mohla proběhnout bez dalšího odkladu...
Musím otevřeně přiznat, že s manželem jsem získala i jeho úžasnou rodinu. I když to zní divně, že mám dvě tchyně a dva tchány, je to naprosto v pořádku. A to jsem se tak moc bála prvního setkání s nimi!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.