Kamila (27): Bývalý přítel mě pozval na dovolenou. Byl z toho nejotřesnější zážitek mého života

Byli jsme se Standou dva roky. Jak to tak vždy bývá, ze začátku to bylo hezké. Byli jsme zamilovaní a viděli vše růžově. Na konci druhého roku už na povrch vyplavaly naše povahy.

Mohlo by Vás zajímat:

Květa (39): Dva roky jsem trpělivě snášela chování přítele-manipulátora. O rozchodu rozhodl rodinný výlet do zoo

Přítel byl skoro dokonalý, nebýt jeho náladiček

Standa byl od začátku melancholik. Neustále balancoval mezi depresí a ze všeho měl splín. Prvních pár měsíců mi přišel jako mazlivý medvídek, co si neumí poradit se světem, a já ho zachraňovala. Jenže pak mi došlo, že mě Standa nikdy nezachrání. Standa měl dost problémů sám se sebou, neustále pitval sám sebe, své pocity, křivdy a domnělé podrazy od okolí. Samozřejmě tyto stavy neměl neustále, ale alespoň na pár minut denně se do nich propadl, seděl jako hromádka neštěstí a potřeboval obejmout, pohladit, utěšit a povzbudit.

Ke konci vztahu jsem už z toho byla unavená. Neustále jsem Standovi dělala vrbu, aby dokázal snést všechny životní křivdy. A to se mu podle mě nic závažného nedělo. Běžné konflikty, kterých má člověk v životě několik do týdne. Jinak nám bylo fajn. Sportovali jsme, byli na dovolené u moře a společné soužití bylo bezproblémové v rovině dělení domácích povinností. Se Standou se žilo dobře. Když byl doma první, neměl problém uklidit nebo uvařit. Zkrátka jako spolubydlící byl skvělý. Jako partner ovšem koule u nohy.

Mohlo by Vás zajímat:

Leona (46): Dva dny po dramatickém rozchodu jsem se nastěhovala k sousedovi. Dnes jsem s ním už 16 let a máme dceru

Po rozchodu jsme se stále vídali

Snažila jsem se se Standou probrat své pocity: „Lásko, už jsem vyčerpaná. Neustále tě motivuji k tomu, abys byl trošku pozitivní. Poslouchám tvé monology plné křivd, rozebíráme spolu situace, které jsi během dne zažil. Já už nemůžu. Copak se neumíš povznést nad banality? To musíš ve všem vidět osobní tragédii?“ Standa vůbec nechápal, z čeho jsem unavená a o čem mluvím. Naše denní povídání bral jako kecání o tom, co jsme zažili. „Beruško, já přeci nemůžu za to, že se mi v životě dějí nepříjemnosti víc než tobě,“ ukončil hovor Standa.

Můj argument, že je to vše o tom, jak člověk situaci zpracuje a jak moc si ji připustí k tělu, Standa odsoudil. A tak jsme se rozešli. Ale zůstali jsme v kontaktu. Minimálně jednou týdně jsme si telefonovali a zašli na kávu. Možná jsme to oba brali jako pauzu. Možná jsme si nechtěli připustit, že je konec. Nevím. Během toho půlroku si Standa přestal stěžovat. Bavili jsme se zase jako na začátku s lehkostí a rozebírali spíše veselá témata. A pak to přišlo. Standa koupil zájezd na týden k moři. Pro nás dva. Do stejného hotelu, kde jsme spolu byli na začátku vztahu.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (34): S novým přítelem jsem na milování nespěchala. Pak jsem zažila něco, co mě přimělo k rozchodu

Dovolená mě utvrdila v tom, že mám jít dál

Váhala jsem, zda dát vztahu druhou šanci. Míchaly se ve mně všelijaké pocity, ale uvědomila jsem si, že mám Standu ráda, a proto jsme nikdy nepřerušili kontakt a vídali se. Na dovolenou jsme odjeli a první tři dny byly božské. Koupání v moři, skvělé jídlo, podvečerní koktejly za šumění vln a žhavé noci. Pak se to nějak zvrtlo. Samozřejmě, že spouštěčem byl nesmyslný pocit křivdy, který Standovi způsobil jiný turista.

Místo večerního sexu jsem poslouchala Standovo vyčerpávající povídání. Asi jsem se blbě tvářila, čehož si Standa všiml, a vznikla hádka. Vyčetli jsme si navzájem kdeco, a shodli se, že to nebyl dobrý nápad očekávat, že bychom to spolu dali znovu dohromady. Před týdnem jsme se vrátili. Standovi jsem poslala peníze za zájezd na účet. Nechci být nikomu nic dlužná. A už Standu nechci vidět. Ani kamarádi nebudeme. Musím jít dál.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (28): Po rozchodu s nevěrníkem jsem byla na dně. Můj bratr našel způsob, jak vyléčit mé zlomené srdce