Facebook
Instagram
Petra má za sebou několik složitých měsíců. Nejenže ji přítel opustil kvůli jiné, ještě to udělal půl roku před svatbou. Chtěla truchlit o samotě, ale její bratr to zařídil trochu jinak. A dopřál jí tu nejlepší možnou náplast na zlomené srdce.
Můj bývalý snoubenec Tomáš (29) mě podvedl se zrzavou Julií, jejíž jedinou předností byl její otec – šéf firmy obchodující s drůbežím masem. Jednoho dne mi suše oznámil, že našel svou spřízněnou duši a naše plány na společnou budoucnost se rozpadly.
Chtěla jsem trpět o samotě
Celé tři měsíce jsem prolévala potoky slz a další dva měsíce jsem na něj nadávala. Tomáš mě nechal jen půl roku před svatbou. Dokážete si představit, jaké to je vysvětlovat každé tetě zvlášť, že vás neuvidí stát u oltáře? Prožila jsem to a musím říct – nepřála bych to ani svému největšímu nepříteli. Asi bych do dnešního dne brečela kvůli tomu nevěrnému darebákovi, kdyby nebylo mého bratra, nebo spíše jeho kamaráda.
Můj bratr Marek (30) zkoušel všechno možné, aby mě přiměl zapomenout na nevěrného Tomáše, ale já jsem rozhodně chtěla trpět v izolaci. Nakonec jsem dospěla k závěru, že musím někam vyrazit, jinak se úplně zblázním.
Když mi tedy na konci června moje sestřenice Magda (27) navrhla pobyt na chatě jejího tchána, usoudila jsem, že to bude ideální místo na léčení mého zraněného srdce. Bohužel jsem tehdy přehlédla skutečnost, že Magda byla šťastnou maminkou dvouletého Péti.
Po sedmi dnech jsem měla toho místa plné zuby – domku na samotném konci vesnice, deštivého počasí a Magdy s jejím náladovým prckem. Zavolala jsem tedy bratrovi.
„Prosím tě, Marku, vezmi mě odsud. Nemůžu tu zůstat ani minutu,“ žadonila jsem.
„Promiň, ale dnes to nejde. Hned po práci mám schůzku s klientem. Ale můj kolega Adam se zítra vrací z Brna. Může tě vyzvednout cestou do Prahy. Promluvím s ním a dám ti vědět...“ nabídl a já souhlasila.
Poznala jsem bratrova kamaráda
Naštěstí Adam (31) neměl námitky a slíbil, že přijede kolem poledne následujícího dne. Magda s malým Péťou byli celé ráno pryč, takže jsem měla chatu pro sebe. Sbalila jsem si věci, nasedla na kolo a jela do vesnice vrátit dvě knihy, které jsem si půjčila od Magdiny kamarádky.
Když jsem šlapala zpátky, zaslechla jsem hlasité štěkání psa, který střežil chatu. Bez váhání jsem zrychlila. Brzy jsem spatřila zaparkované auto a otevřená branka naznačovala, že někdo přijel. Naskytla se mi komická podívaná - neznámý muž seděl na plotě, bedlivě sledován psem, který hlasitě štěkal pokaždé, když udělal sebemenší pohyb. Nemohla jsem si pomoct a začala jsem se smát.
Opřela jsem kolo o plot, chytila psa za obojek a zavřela ho do kotce.
„Jsem Petra, ty jsi asi Adam, že?“ zeptala jsem se se smíchem.
Jemu to však vtipné nepřišlo, což dokazovaly jeho sevřené rty a svraštělé čelo.
„Jo,“ zamumlal a seskočil dolů. Opatrně si očistil kalhoty. Když jsem se dál smála, zakrývajíc si ústa rukou, řekl ponurým tónem: „Velmi vtipné. Co myslíš, že jsem měl udělat? Neviděl jsem zvonek, tak jsem otevřel branku a vešel. To zvíře na mě vyskočilo a já neměl šanci.“
Stál přede mnou a byl naštvaný. Bylo zřejmé, že tato příhoda zanechala šrámy na jeho hrdosti.
„Nikdo není dokonalý,“ řekla jsem nevinně.
Nakonec vybuchl smíchem. „Prosím tě, nedávej na to místo žádnou pamětní desku. A co se tebe týče, jednou mi za to zaplatíš. Měla jsi čekat v domě na odvoz. Přesně to mi Marek řekl.“
„Nebudeš mít šanci na odplatu. Leda bys mě odmítl vzít do Prahy. Ale já si nějak poradím...“
„Nic není nikdy jisté. Život je plný překvapení...“ řekl. „Jsi připravená vyrazit?“
Věděl o mně všechno
„Marek je takový ukecaný, a protože tři roky sdílíme kancelář, slyšel jsem tolik o jeho rodině, že mám pocit, že tě dobře znám,“ řekl mi v autě.
„Takže ti asi řekl o... no, víš...“
„Slyšel jsem něco o tobě a tvém snoubenci. Marek říkal, že to odlehlé místo v lese mělo být lékem na tvé zlomené srdce. Ale jak tě znám z Markova vyprávění, hned mě napadlo, že tam dlouho nevydržíš. A měl jsem pravdu.“
„Takže jaká je tvá rada? Měla bych si najít někoho nového na útěchu, že?“
„Víš, to by pravděpodobně bylo lepší než sedět v tom lese.“
Možná to není špatný nápad, pokud by byl ochotný hrát roli toho náhradníka. Z toho, co jsem se dozvěděla od svého ukecaného bratra, se zdál být chytrým a slušným klukem. A navíc nevypadal špatně. Vždycky jsem měla slabost pro vysoké blondýny...
Během cesty jsme si povídali o různých věcech a vyhýbali se tématu mého neúspěšného milostného života. Po nějaké době jsem pocítila únavu a usnula. Probudilo mě až jemné lechtání pod bradou.
„Vstávej, princezno. Jsme tady...“
Několik okamžiků jsem seděla bez hnutí a překvapeně zírala na kouzelný zámeček obklopený borovicemi. Stál hned u jezera.
„Počkej chvíli... To není Praha! Kam jsi mě vzal? Kde jsme?“
Byla jsem překvapená
Adam odpověděl s okouzlujícím úsměvem: „Představ si, že jsi byla unesena kouzelným programátorem, který cestou na dovolenou potkal krásnou dívku. Pomocí svých kouzel ji uspal a vzal do Beskyd, kde ji zve k odpočinku ve své skromné společnosti. Líbí se ti ten nápad?“
Přestože v jeho hlase byla jistota, viděla jsem v jeho očích náznak pochyb.
„Nebo je to možná pomsta za to, že jsi uvízl na tom plotě?“ zeptala jsem se podezřívavě.
„Ne, to mě nikdy nenapadlo!“ zapřel energicky.
„Už chápu! To je spiknutí mezi tebou a mým bratrem! Má o mě obavy a neustále hledá způsoby, jak mě rozveselit. A tohle vymyslel! Opravdu jsi tak odvážný, že tu se mnou zůstaneš? Co když se ukáže, že jsem zlá čarodějnice?“
„Chtěl jsem tě lépe poznat už nějakou dobu, takže jsme s Markem usoudili, že společný výlet je skvělá příležitost. Chtěl jsem ti to říct už v autě, ale zrovna jsi usnula.“
„Musím uznat, že máš pořádnou odvahu,“ řekla jsem ironicky. „Ale věřím svému bratrovi. Máme dva samostatné pokoje?“ zeptala jsem se důrazně.
„Máme!“ potvrdil Adam.
„Zatím jsi na mě udělal dobrý dojem, kouzelníku...“
Telefon mého bratra byl celý den pro jistotu vypnutý. Následující den jsem mu poslala zprávu: „Všechno je v pořádku. Děkuji.“ Pokud jsem šťastná já, měl by mít důvod k úsměvu i on...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století
Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století
Související články
