Kamila (34): Podnájemnice si z mého bytu udělala hodinový hotel. Jednou jsem doma potkala cizího chlapa

Pronajímání pokoje v mém bytě mělo své výhody, zejména finanční, ale stejně jsem z toho vždycky měla trochu obavy. Snažila jsem se vybírat lidi, kterým jsem mohla důvěřovat. Takové, kteří dbají na pořádek a respektují moje soukromí. Za ta léta jsem měla štěstí na nájemníky, nikdy jsem neměla problém. Pak přišla Eliška...

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (34): Byt po babičce jsem pronajala milé studentce. Zničila ho, tak jí teď zničím život

Doma mě překvapil cizí muž

Eliška vypadala jako perfektní volba. Mladá freelancerka pracující z domova, tedy někdo ideální pro klidné soužití. Byla zdvořilá, ráda si se mnou povídala u čaje, působila přátelsky a organizovaně. Prvních pár týdnů jsem neměla žádný důvod k obavám. Všechno bylo přesně tak, jak jsem si představovala.

Po nějaké době mě ale něco začalo znervózňovat. Jednou jsem našla v kuchyni nedopalek cigarety, i když Eliška tvrdila, že nekouří. Jindy jsem si všimla, že věci v koupelně byly přesunuté na jiná místa. Nechtěla jsem být podezřívavá, ale tyto malé náznaky se začaly hromadit a já si čím dál častěji říkala, že mi něco uniká.

Jednoho dne jsem přišla domů dřív než obvykle. Když jsem vstoupila do bytu, zaslechla jsem nějaký cizí hlas na chodbě. To mě překvapilo. Eliška obvykle neměla návštěvy. Pak jsem zjistila, že ve dveřích jejího pokoje stojí neznámý muž. Byl překvapený mou přítomností, rychle na mě vrhl nejistý pohled, jako někdo přistižený při činu.

„Promiňte...“ řekla jsem znepokojeně. „Kdo jste?“

Vypadal, jako by nevěděl, co říct. „Já... jen jsem hledal koupelnu,“ zamumlal po chvíli a vyhýbal se očnímu kontaktu. Bylo vidět, že je mu to nepříjemné a chtěl co nejrychleji zmizet. Zapomněl na koupelnu a odešel z bytu.

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (25): Pronajal jsem svůj byt cizincům. Po návratu domů jsem se ale nestačil divit

Podnájemnice mě zaskočila

Můj pohled sklouzl ke dveřím Eliščina pokoje, které byly lehce pootevřené. Stála za nimi a tvářila se, jako by se nic nestalo.

„Eliško, kdo to byl?“ zeptala jsem se a snažila se udržet klidný hlas.

Usmála se, jako by to byla maličkost. „Jen kamarád,“ odpověděla a mávla rukou. Zřejmě vůbec nechápala, že je to problém. Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že něco není v pořádku. Cítila jsem, že přede mnou něco skrývá.

Od toho dne jsem si na Elišku začala dávat větší pozor. Několikrát jsem ji přistihla, že odcházela a vracela se v podivných časech. Hlavně v době, kdy jsem byla v práci. Začala jsem se záměrně vracet domů náhodně, abych ji překvapila. Zdálo se, že všechno je v pořádku, ale stejně mi to nedalo.

Možná to byla paranoia, možná intuice, ale něco mi říkalo, že si mám připravit nový inzerát a Elišky se zbavit. Když mi vyhledávač nabídl, že nalezne podobné fotografie, ze zvědavosti jsem to potvrdila. Krev mi ztuhla v žilách. Našla jsem nabídku s fotkami bytu, které jsem znala až příliš dobře. Byla to moje kuchyně, moje koupelna, a dokonce pokoj, který jsem pronajímala Elišce...

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslav (66): Soused pronajal dům dělníkům. Nikoho nezajímá, že nám močí přes plot a dělají hluk

Něco takového doma nestrpím

Několik minut jsem nehybně seděla a zírala na fotky, které někdo vystavil na internetu a nabízel je jako „útulný pokoj na hrátky“. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Eliška si z mého bytu udělala hodinový hotel! S každým dalším kliknutím jsem objevovala další detaily: anonymní hodnocení hostů, fotky Elišky, která toho na sobě neměla moc...

Když se Eliška večer vrátila, čekala jsem na ni v kuchyni. Strčila jsem jí telefon pod nos a zeptala se, co to má znamenat. Prohlédla si fotky s ledovým klidem a pak pokrčila rameny. „To je jen menší přivýdělek, Kamilo,“ odpověděla, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě.

Nemohla jsem uvěřit její drzosti. Menší přivýdělek... Udělala z mého bytu hodinový hotel! „Chci, abys okamžitě odešla!“ řekla jsem vztekle.

Eliška na mě hleděla bez sebemenší známky viny. „Jestli chceš, můžeme se o zisk podělit... Když tě to tak trápí...“

Zírala jsem na ni šokovaně. Nemohla jsem uvěřit, že to myslí vážně. Sledovala jsem, jak si pomalu balila věci. „Tak se, Kamilo, bav v té své prázdné kleci,“ řekla pak s úsměvem a zabouchla za sebou dveře.

Cítila jsem úlevu, ale také něco jiného. Najednou se mi můj byt zdál cizí, jako by už nikdy neměl být mým útočištěm. Dny ubíhaly a já uklízela, snažila jsem se odstranit každou stopu po Elišce. Teprve tehdy jsem začala cítit, že se mi vrací klid. Jen nevím, jestli ještě někdy budu hledat někoho do podnájmu...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (24): Nemám dost peněz na podnájem, tak jsem si našla spolubydlící. Obávám se, že po mně jede

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.