Miroslav si v poklidu žil s manželkou Slávkou v řadovém domku na kraji města. V okolí je spousta firem, kde nacházejí práci agenturní dělníci. A právě tito lidé se ubytovali v nájmu ve vedlejším domě. Od té doby Miroslav přemýšlí, že se s manželkou odstěhují.
Jsme s manželkou v důchodu, a tak můžeme kdykoliv odpočívat. Ale abych ani ve dvě ráno nemohl usnout kvůli hluku z vedlejšího domu, to vnímám jako katastrofu. Sice žijeme v řadovce, ale to nic nemění na tom, že noční klid platí pro všechny bez rozdílu.
V sousedním domě žije asi dvacet dělníků
Přes pracovní týden je v domě relativně klid. Zato o víkend začíná peklo. Na to, že zdejší domy mají pět místností, sociální zařízení a kuchyň, žije vedle nás přibližně dvacet lidí. Soused totiž pronajal dům pracovní agentuře, která zajišťuje i ubytování pro dělníky. V tak malém domě musí praktikovat takzvaný styl teplé postele. Jeden spí, druhý je v práci a střídají se o jednu postel.
Z domu se ozývá čeština, slovenština a několik cizích jazyků, které nedokážu. Celý den pracují na polích, někteří dělají přidavače na stavbách. A tomu odpovídá i jejich styl jednání, trávení volného času a chování. Po práci pijí alkohol a hlasitě se baví na zahradě. Často v domě dochází k hádkám a tipuji, že i k rvačkám.
Sousedé nám močí na záhony a dělají hluk
S manželkou na zahrádce pěstujeme zeleninu a květiny. Bohužel jsme museli veškerou úrodu vyhodit, jelikož jsme viděli, jak nám obyvatelé sousedního domu v opilosti močí skrz plot do záhonů se zeleninou. Už jsme starší, a tak jsem se báli jít s nimi do střetu. Záhon jsme zlikvidovali a výpěstky vyhodili. Hned na podzim jsme zaplatili firmu a ta postavila mezi naší zahradou a zahradou pronajímaného domu betonový plot. Je tři metry vysoký, takže část problémů jsme vyřešili.
Je mi úplně jedno, že je plot o metr vyšší, než je povoleno. Já chci mít na své zahradě klid. Nechci sbírat kosti z kuřete, které sousedi hází do okolních zahrad. Nechci věčně uklízet plastové kelímky a tácky, které k nám zanese vítr, jelikož na vedlejší zahradě se nikdy nic neuklízí. A hlavně, chci si zase pěstovat pro radost květiny a zeleninu a nebát se, že jsou pomočené.
Uvažujeme o investici do odhlučňovací stěny
Dnes ráno se cítím, jako bych byl celou noc na mejdanu a spal dvě hodiny. Nevím, co se dělo za zdí, ale celou noc tam hrála hudba a ozývaly se rány. Snad tam nebouchali petardy. Nerad bych, aby náš domek lehl popelem. "Mirečku, taková klidná čtvrť to byla a teď abych se bála chodit nakoupit," trápila se často manželka. Nicméně musím podotknout, že sousedi si nás vůbec nevšímají. Žijí si svůj život a to, že mají jiné kulturní zvyky, je logické. Jejich způsobu smrkání jsme na vojně říkali vojenský kapesník.
A díky plotu už ho nedělají směrem do naší zahrady. I když jsme vylezli na zahradu, většina pozdravila a nezajímali jsme je. Jenže tak velká skupina lidí je prostě hlučná. No, zahradu máme vyřešenou a asi ještě s manželkou investujeme do nějaké izolace proti hluku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.