Karel (50): Svou ženu nemiluji, ale už s tím nic neudělám. Teď už není čas na změny

V životě jsem udělal nejedno špatné rozhodnutí. Některá se dají napravit, ale s některými prostě musím žít. Došlo mi, že jsem Elišku nikdy nemiloval a naše manželství byla chyba. Uvědomil jsem si to příliš pozdě. V našem životě se toho stalo příliš mnoho na to, abych mohl něco změnit.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirek (46): Manželka se v poslední době hodně změnila. Zkazila i víkend, který měl náš vztah utužit

Nic k ní necítím

Podobné příběhy jsou obvykle plné dramatických událostí. V mém případě je to jinak. Moje žena mi nenasadila parohy, nic takového. Alespoň já o ničem nevím, ale mám-li být naprosto upřímný, je mi to jedno. Jednoho dne jsem se probudil a prostě jsem si uvědomil, že k ní nic necítím. Nejsem do ní ani blázen, ani nemůžu říct, že bych ji nenáviděl.

Prostě mi došlo, že mi je úplně lhostejná. Je mi jedno, jestli je mi věrná. Je mi úplně jedno, jestli bude mou ženou i zítra.

Nenávist není tak špatná věc. Je to koneckonců emoce. Říká se, že od lásky je blízko k nenávisti, ale ti, kdo to opakují, obvykle neberou v úvahu, že to funguje i opačně. Chci tím říct, že je možné jeden den nenávidět a druhý den milovat až k zbláznění.

Lhostejnost je něco úplně jiného. Je to prázdnota. Je jako černá díra, která z člověka vysává všechny emoce. Ty dobré i ty špatné. Není možné přejít od lhostejnosti k lásce...

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (48): Z našeho manželství se vytratila láska. Ulevilo se mi, když jsme si to přiznali oba

Ženil jsem se příliš mladý

Když mi řekla, že je těhotná, nepřemýšlel jsem o tom. Prostě jsem ji vzal do náruče a po chvíli jsem před ní poklekl a požádal ji, aby se stala mou ženou. Neměl jsem ani prsten, ale na tom nezáleželo. Udělal jsem to, co by měl muž v takové situaci udělat, nebo jsem si to alespoň myslel.

Tehdy jsem si opravdu myslel, že dělám správnou věc. Až po letech mi došlo, že jsme náš vztah začali budovat na nejistých základech. Protože co může dvacetiletý kluk vědět o citech?

První pochybnosti se objevily krátce po narození Tomíka. Tehdy náš život začal naostro. Eliška se začala měnit a už to nebyla ta dobrosrdečná žena. Pořád jí něco vadilo. Když jsem si vzal přesčasy, měla mi za zlé, že se synem netrávím dost času. Když jsem pracoval méně, naříkala, že brzy nebudeme mít co dát do hrnce.

Po dvou letech mi oznámila, že je znovu těhotná. Nebylo to jako poprvé, kdy jsem v její tváři viděl nejistotu, ale také radost. Řekla to úplně obyčejně. Stejně tak mi mohla sdělit, že k večeři bude rajská.

Po narození Dominiky jsme se od sebe začali vzdalovat. Eliška trávila s dětmi stále více času u své matky. Začal jsem si zvykat, že se vracím z práce do prázdného domu. Přestali jsme spolu cokoli podnikat. Když jsem jí navrhl, abychom děti svěřili do péče prarodičů a odjeli někam na víkend, podívala se na mě, jako bych mluvil čínsky.

"Jako rodiče musíme být zodpovědní a ty máš v hlavě hlouposti," pronesla a dál se tím nezabývala. Byl jsem na ni naštvaný, ale to znamenalo, že mezi námi stále doutná plamínek. Možná křehký, ale přesto...

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (32): Během let se z našeho vztahu vytratila láska. Už i dcera se ptá, co se děje

Můj život ztratil směr

O osm let později otěhotněla potřetí. Tentokrát v tom nebyla žádná radost ani lhostejnost. Byla jen naštvaná. A, samozřejmě, nejvíc na mě.

S každým dalším dnem jsme se od sebe vzdalovali. Centimetr po centimetru, až mi nakonec došlo, že jsme překročili bod, odkud už není návratu. Že to mezi námi nebude dobré. Vlastně to mezi námi nebylo dobré nikdy. Tím nechci říct, že v našem manželství nebyly i pozitivní a šťastné chvíle. Určitě byly, ale já si je nepamatuji.

Po mých padesátých narozeninách mi došlo, že ji nemiluji. Nejsem si ani jistý, jestli jsem k ní vůbec někdy něco cítil. I kdybych cítil, ty vzpomínky už vybledly.

V takové situaci se rozvod jeví jako přirozený. Měl bych hrát s otevřenými kartami a oznámit, že odcházím. Měl bych, ale neudělám to. Náš syn Adam se chystá založit rodinu, starší dcera Dominika má vážný vztah a naše mladší dcera Táňa studuje na vysoké. Potřebují, abychom je podporovali. K tomu máme nesplacenou hypotéku a auto potřebuje opravu.

Můj život dospěl do bodu, který mi nedává žádný manévrovací prostor. Dostal jsem se příliš daleko na to, abych se mohl někam vrátit. Musím se dál plahočit vpřed s vědomím, že žiju svůj život se ženou, se kterou nemám nic společného... kromě dětí a závazků...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jirka (42): Po deseti letech z našeho vztahu vyprchala láska. Je čas odejít, nebo by to spravilo dítě?

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.