Karel (60): Jednou v noci mě vyděsil oheň v našem domě. A pak přišlo něco, co mě šokovalo víc než samotný požár

Bydlím v malém bytě ve třetím patře staršího cihlového domu. Pod námi dlouhou dobu fungovala restaurace, taková ta klasická hospoda, kam chodí štamgasti na pivo a svíčkovou. Často se odtamtud ozývá rámus, ale v noci býval klid. Zvlášť od chvíle, kdy majitel restauraci zavřel a rozhodl se i prodat budovu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindra (40): Kluci v hospodě se chvástali, jak je skvělé pořídit si milenku. Posledně jsem je pěkně zpražila

Nejdřív jsem slyšel jen šustění

Jednou v noci mě probudil divný zvuk. Nejdřív jsem si myslel, že se mi to zdá, ale pak jsem si uvědomil, že slyším praskání. Nejdřív jen tiché, jakoby někdo šustil papírem. Pak hlasitější, ostré. K tomu podivný zápach, něco mezi spáleným olejem a dřevem. Kouř.

Vyskočil jsem z postele a doběhl k oknu. Dole pod námi byla tma, ale na schodišti bylo vidět slabé oranžové blikání. To už jsem cítil kouř i v bytě. Srdce mi začalo bušit. Tohle není nějaký přepálený řízek, tady něco fakt hoří. Otevřel jsem dveře a kouř mě okamžitě štípal do očí. Požár musel být někde blízko. Rozběhl jsem se k sousedům. Bouchal jsem na dveře, volal. „Hoří! Vstávejte! Všichni musíte ven!“

Ve druhém patře bydlela starší paní, skoro neslyšela. Musel jsem do jejího bytu vpadnout a skoro ji vytáhnout ven. Po cestě dolů se k nám přidávali další lidé. Viděl jsem děcko v pyžamu, mladou holku se psem, chlápka jen v trenkách. V přízemí už bylo jasné, že je zle. Oheň šlehal ze dveří kuchyně restaurace. Do toho se spustil poplach, někdo asi konečně zmáčkl tlačítko alarmu.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (24): Cizí muž mě nejprve seřval kvůli mému nevychovanému psovi, pak mě pozval na rande

Nebyla to náhoda

Pak jsem si to uvědomil. Bylo nás málo. Kde jsou další lidi? Dveře do jednoho z bytů v přízemí byly zavřené. I když jsem věděl, že hasiči na cestě, nějaký instinkt mě tam hnal. Praštil jsem do nich ramenem, ale nic. Kopnul jsem. Po druhém pokusu povolily. V místnosti byl muž. Seděl na posteli, zíral do zdi. Zmatený, úplně mimo.

To už byl kouř hustý, kašlal jsem, ale chytil jsem ho za paži a táhl ven. Nejdřív se bránil, pak se podvolil a šel se mnou. Vyřítili jsme se ven těsně předtím, než se část stropu zřítila. A pak to přišlo. Něco, co mě šokovalo víc než samotný požár.

Když se venku trochu vzpamatoval, podíval se na mě a řekl svoje jméno. Byl to majitel restaurace. Ten, který před týdnem oznámil, že podnik zkrachoval a že budovu brzy prodá. Došlo mi to. Ten chlap tam seděl, zatímco se jeho hospoda měnila v ohnivou past. On to věděl, on ji podpálil a málem jsme tam všichni uhořeli.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (38): Velké dluhy nás vyhnaly za hranice. Pocit viny mě ale pořád pronásledoval

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.