Karin (33): Hrůzný zážitek z podzemní garáže u mě způsobil psychické problémy. Bojím se skoro všude

Každý den jezdím do práce automobilem. Pracuji v centru města a není možné zaparkovat někde na ulici. Navíc je cenově výhodnější parkovat v parkovacím domě.

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (22): První zaměstnání bylo peklo, začala jsem mít panické ataky. Tohle už nechci nikdy zažít

Práce je zatím můj hnací motor

Asi jako každé město i to naše se potýká s problémem dostatečného množství volných parkovacích míst. Nemám šanci před devátou hodinou najít volné parkovací místo poblíž svého zaměstnání. A tak parkuji v parkovacím domě, který je vzdálený asi deset minut chůze. Beru to jako příjemnou ranní procházku, při které si koupím chutnou kávu s sebou. Po cestě ji pomalu popíjím a tento rituál mi vždy zpříjemní den.

Pracuji v reklamní agentuře. Když pracujeme na velké zakázce, bývám v zaměstnání někdy i do nočních hodin. Naopak když je volněji, v zaměstnání zařídím jen nutné záležitosti a mohu odejít. Tato flexibilní pracovní doba mi vyhovuje. Nemám zatím děti, a tak jedu v kariéře na plný plyn. Přiznám se, že prací žiji. Klidně zůstávám v zaměstnání jak je potřeba, naplňuje mě to. Parkovací dům je otevřený nonstop, a tak mohu odejít ze zaměstnání kdykoliv.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (27): Kvůli panickým atakám často nemůžu do práce. Pro otce jsem slaboch

Nepříjemný zážitek mě vyděsil

Roky parkuji v parkovacím domě. Občas mě v noci napadlo, zda-li je v něm bezpečno, ale vždy mě uklidňovaly všudy přítomné kamery. Přesto ihned po nástupu do automobilu mačkám tlačítko pro uzamčení vozu. Cítím se tak bezpečněji. Jen jednou se mi stalo, že jsem v odlehlém patře potkala bezdomovce, který po mě chtěl peníze a šel za mnou skoro až k autu.

Nicméně to byl jediný nepříjemný zážitek za několik let. Bohužel asi před dvěma měsíci jsem opět zůstala déle v zaměstnání a do parkovacího domu jsem vkročila těsně po jedenácté večerní. Byla jsem unavená a už jsem se viděla doma ve vaně. Nasedla jsem do auta a nevnímala své okolí. Ještě než jsem stačila zmáčknout zámek vozu, periferně jsem viděla pohyb na pravé straně.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (27): Na procházce alejí mě obklopila červená záře. Od té doby trpím nespavostí a panickými atakami

Úlek ve mně spustil nepříjemné psychické problémy

Jak jsem byla unavená, měla jsem pomalé reakce. Otočila jsem hlavou a na pravé straně auta stál člověk. Zamkla jsem auto a během chvilky se mi sklonil k okýnku a měl na obličeji masku strašidelného klauna. Lekla jsem se. Srdce mi bušilo jako o závod. Nestačila jsem se vzpamatovat a najednou slyším ránu u okýnka na svojí straně auta. Otočila jsem hlavu a z dvaceti centimetrů jsem koukala na obličej dalšího klauna.

Udělalo se mi doslova fyzicky zle. Cítila jsem tlak na hrudi a špatně se mi dýchalo. Ve zpětném zrcátku jsem viděla, jak si dvě osoby v maskách plácli o sebe rukama, smáli se a utíkali pryč. Evidentně se jednalo o nějaký špatný žert. Jenže já mám od té doby strach. Neustále se otáčím a bojím se. Začala jsem se bát i doma. Zašlo to tak daleko, že jsem zatelefonovala do psychologické poradny. Tam mě uklidnili: "Spraví to léky a naše povídání." Za tři dny mám první schůzku a slibuji si od toho hodně. Návrat do svého normálního života.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriela (28): Celý život jsem byla ta citlivá holka, co pořád brečí. Pomohla mi až rada od psychologa