Karla (32): Pokusila jsem se zachránit moje manželství, ale na to musí být dva

Nekřičela jsem, ani jsem se nerozbrečela. Cítila jsem něco jiného - odhodlání získat ho zpátky. Nechtěla jsem rozvod. Chtěla jsem, aby se na mě zase díval jako dřív. Aby se vrátila láska, která mezi námi kdysi byla. Proto jsem vymyslela program na víkend. Zarezervovala jsem luxusní apartmán ve wellness hotelu, masáže a večeře při svíčkách. Všechno jsem to měla promyšlené do posledního detailu. Jen abychom zachránili naše manželství.

Týden před odjezdem se na mě Aleš podíval provinile. „Miláčku, mám problém v práci... Něco důležitého, nemůžu jet s tebou,“ řekl a skoro to znělo, jako by ho to mrzelo. Nevěřila jsem mu. Kdybych ten víkend zrušila, přišla bych o peníze. Rozhodla jsem se, že prostě pojedu sama...

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (33): Moje manželství ztratilo jiskru. Muž ze seznamky mi osladil život, ale pak jsem zjistila, kdo to je

Pro manžela neexistuju

Hotel voněl levandulí a drahými masážními oleji. Personál se na mě mile usmíval, ale já si připadala jako úplná hlupačka. Všechno bylo připravené pro dva - večeře při svíčkách, manželská postel, koupel s růžovými lístky. A já seděla sama, popíjela víno a dívala se na prázdnou židli naproti mně.

Vytáhla jsem mobil a napsala Alešovi: „Chybíš mi. Je škoda, že tu nejsi.“

Neodpověděl. Čekala jsem pár minut, pak hodinu. Pořád nic. Ta jeho lhostejnost mě bolela víc, než jsem čekala. Najednou mi došlo, že pro něj nejsem důležitá. Slzy jsem měla na krajíčku, ale donutila jsem se nesložit se. Seděla jsem v restauraci, obklopená páry, a večeřela sama.

Když jsem poprosila o účet, číšník se na mě soucitně podíval. „Dáte si ještě dezert? Na účet podniku...“ nabídl mi jemně.

Zavrtěla jsem hlavou. Pak jsem vstala a zamířila do hotelového baru.

Mohlo by Vás zajímat:

Gizela (32): Měla jsem chuť zachránit naše manželství. Tchyně s tchánem se ale postarali o rychlý rozvod

Oslovil mě cizí muž

Sedla jsem si k baru a objednala drink. Hlavou mi běžela spousta myšlenek. „Těžkej den?“ ozvalo se vedle mě. Otočila jsem se. Na vedlejší židli se posadil muž asi v mém věku, měl tmavé vlasy, lehké strniště a košili, která zvýrazňovala jeho sportovní postavu.

„Dalo by se to tak říct,“ zamumlala jsem. Na žádné povídání jsem neměla náladu.

„Jakub,“ natáhl ke mně ruku.

„Karla,“ odpověděla jsem ledabyle a otočila se ke své skleničce.

Chvíli jsme mlčeli, ale Jakub nebyl ten typ, co nechá rozhovor vyšumět. „Jste tu poprvé?“ zeptal se.

„Jo. Měla jsem tu být s manželem, ale... něco mu do toho přišlo...“

„Jestli chlap neocení takovou ženskou, je to blbec,“ řekl tiše.

„Možná...“

„Jasně, je to prostě pitomec,“ dodal a napil se.

Poprvé za celý den jsem se usmála...

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (29): Dovolená na horách měla zachránit moje manželství. Místo toho jsem ještě víc rozpolcená

Vyspali jsme se spolu

S Jakubem se mi povídalo překvapivě snadno. Vedle něj jsem na chvíli zapomněla na všechno, co mě tížilo. Přesunuli jsme se na terasu. Vítr mi čechral vlasy a Jakub se na mě upřeně díval. „Karlo... Jsi neuvěřitelná ženská. Jen to někomu asi nedošlo.“

Srdce mi bušilo jako splašené. Věděla jsem, že bych to měla stopnout. Raději jsem jen mlčela. Jakub mi na rozloučenou podal svou vizitku. Vrátila jsem se do pokoje a sama sobě opakovala, že jsem s ním neměla flirtovat. Ale nemohla jsem si pomoct...

Po chvíli jsem mu napsala: „Jestli máš chuť na ještě jeden drink, mám tady celkem slušnej minibar.“ Čekala jsem, že mi pošle nějaký vtip a tím to skončí. Jenže on obratem odepsal: „Dej mi pět minut.“

Když zaklepal na dveře, zaváhala jsem. Ale stejně jsem mu otevřela. „Jsi si tím jistá?“ zeptal se tiše.

Neodpověděla jsem. Místo toho jsem ho políbila. Jemně... a možná i zoufale. Jako by ten polibek měl dát odpověď na otázky, které jsem se bála vyslovit. Byla to nevěra? Nebo jen pomsta? Zapomněla jsem na Aleše, záleželo mi pouze na Jakubovi. Na jeho rtech na mé šíji, na jeho rukách, které klouzaly po mém těle...

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (33): Všichni se snažili zachránit moje manželství, jen já ne. Netušili, že k rozvodu mám opravdu dobrý důvod

Začnu nový život

Probudila jsem se nahá a vedle mě spal Jakub. Poprvé po dlouhých měsících jsem cítila klid. Sáhla jsem po mobilu. Našla jsem zprávu od Aleše: „Promiň, že jsem nemohl přijet. Doufám, že mi odpustíš. Miluju tě.“

Miluje mě? Tiše jsem se zasmála. Nevěřila jsem mu. Ne po tom všem. Bylo pozdě. Podívala jsem se na spícího Jakuba. Pak jsem vstala a šla do sprchy.

Domů jsem se vrátila v neděli večer. Aleš mě čekal s kytkou v ruce. „Chyběla jsi mi,“ zašeptal a sevřel mě v náručí. Cítila jsem jeho teplo, jeho vůni. Ale láska už ve mně nebyla. „Jaký to bylo?“ zeptal se.

„Hezký... odpočinkový,“ odpověděla jsem popravdě. Neřekla jsem mu všechno. Necítila jsem výčitky. Hlavou mi vrtala jedna otázka. Řekl mi vlastně Aleš celou pravdu? Protože jestli šlo o nevěru... možná jsme si teď byli kvit.

O pár týdnů později mi přišla zpráva od Jakuba: „Občas si na tu noc vzpomenu. A ty?“

Váhala jsem, pak jsem odepsala: „Občas.“ A nechala jsem to být. Už na tom nezáleželo. Musela jsem začít nový život. Bez iluzí...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (54): Po pětadvaceti letech se mi do manželství vrátila jiskra. Musela jsem tomu pomoct drobnou lstí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.