Klára (29): Dovolená na horách měla zachránit moje manželství. Místo toho jsem ještě víc rozpolcená

Za Tomáše jsem vdaná už tři roky. Na začátku se zdálo, že jsme pro sebe stvořeni, ale postupně se začaly objevovat problémy. Někdy jsem měla pocit, že se ztrácíme v každodenním stereotypu, že jsme spolu spíš ze zvyku než z lásky. Nemohla jsem popřít, že k němu pořád něco cítím, ale nevěděla jsem, jestli je to dost na to, aby naše manželství vydrželo. Rozhodli jsme se dát si ještě jednu šanci a vyrazit na dovolenou na horách, která měla pomoci obnovit náš vztah.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (34): Krizi v manželství jsme řešili nevěrou. Bohužel jsem se zamilovala do svého milence

Potkala jsem zajímavého muže

„Ahoj, potřebuješ pomoct s lyžemi?“ oslovil mě cizí muž s přívětivým úsměvem.

„Ano, myslím, že jo... Vždycky s tím bojuju,“ odpověděla jsem trochu rozpačitě.

Rychle mi pomohl s vázáním a začali jsme si povídat. Marek byl tak přirozený a uvolněný, že jsem už po pár minutách měla pocit, jako bychom se znali roky.

„Jsi tady na dovolené?“ zeptal se, když jsme se o něco později setkali ve frontě na vlek.

„Snažím se zachránit něco, co už možná ani nejde zachránit,“ odpověděla jsem tajemně.

„To zní vážně. Ale... každý má právo být šťastný,“ řekl a usmál se na mě.

V jeho přítomnosti jsem měla pocit, jako by všechny moje problémy byly najednou daleko. V jeho očích jsem viděla něco, co mi v mém vztahu s Tomášem dlouho chybělo – opravdový zájem. Celý den jsem na něj musela myslet, ale zároveň jsem stále přemýšlela nad tím, co se děje mezi mnou a Tomášem.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (38): Krizi v manželství zažehnal otevřený vztah, zapomněli jsme ale na jednu důležitou věc

Moje manželství už asi nic nezachrání

Když jsem se vrátila na pokoj, Tomáš byl naštvaný. Místo smysluplné konverzace nastalo ticho, které občas přerušily jenom drobné, otravné poznámky.

„Možná bychom si měli promluvit o tom, co se s námi děje...“ navrhla jsem po chvíli.

„A o čem chceš mluvit? Každý máme svůj vlastní život a asi jsme zapomněli, jak být spolu,“ odpověděl a vyhnul se mému pohledu.

„Možná právě proto bychom se to měli snažit napravit. Tohle měl být náš nový začátek...“

„Mám pocit, že už to nemá smysl,“ řekl a jeho slova mě zabolela víc, než jsem si chtěla přiznat.

Cítila jsem, jako bychom byli uvězněni v nekonečné smyčce frustrace a nepochopení. Každý pokus o sblížení skončil stejným odcizením. Moje srdce bylo plné rozporuplných emocí. Na jedné straně jsem nemohla popřít, že mě Marek přitahuje. Na druhé straně jsem se cítila provinile, že nedokážu najít způsob, jak zachránit svoje manželství.

Mohlo by Vás zajímat:

Zora (39): Pohromadě mě s manželem drží už jen náš syn. Jinak bychom spolu nebyli ani den navíc

Asi k němu něco cítím

Každý den jsem trávila víc a víc času s Markem. Bylo to jako závan čerstvého vzduchu. Marek mi věnoval takovou pozornost, jakou jsem už dlouho nezažila.

„Jsem rád, že jsem tě poznal,“ řekl mi, když jsme si zašli na horký čaj.

„Já taky,“ odpověděla jsem a rozhodla se, že budu upřímná. „Víš, že jsem tu s manželem, že?“

„Ano, došlo mi, že to pro tebe asi není lehké,“ odpověděl Marek a podíval se mi do očí.

„Připadám si, jako bych stála na rozcestí. Nevím, co mám dělat,“ přiznala jsem.

„Jen nezapomeň, že si zasloužíš být šťastná,“ odpověděl a vzal mě za ruku. Jeho dotek byl příjemný, ale zároveň ještě více prohloubil mé dilema.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (35): Jsme jako manželé po dvaceti letech. Nejsem šťastná, ale kvůli dceři nechci odejít

Jsem rozpolcená

Dlouho jsem nad tím přemýšlela a rozhodla jsem se, že to musím říct Tomášovi. „Potkala jsem tady někoho...“ začala jsem opatrně.

„Koho? O čem to mluvíš?“ zeptal se, jeho překvapení se rychle změnilo v hněv.

„Potkala jsem ho náhodou na svahu...“ snažila jsem se vysvětlit, jak se to seběhlo, ale to ho rozčílilo ještě víc.

„Takže o tohle celou dobu šlo? Celý tenhle výlet byl jen záminka, abys mě mohla opustit?“

Cítila jsem, jak ve mně roste pocit viny. „Ne, já... nevím, co dělat. Cítím se ztracená.“

„Myslel jsem, že naše problémy zvládneme vyřešit, ale teď už nevím, jestli je to vůbec možné,“ řekl hořce.

Pak jsme oba mlčeli. Byli jsme bezmocní a vyčerpaní. Neměla jsem ponětí, co bude dál. Nikdy v životě jsem se necítila tak ztracená. Věděla jsem ale jedno - když jsem byla upřímná k Tomášovi, zaslouží si to také Marek.

„Moc pro mě znamenáš. Cítím, že bych s tebou mohla být opravdu šťastná. Ale nejsem si jistá, jestli jsem připravená zahodit všechno, co jsem měla s Tomášem. Potřebuji čas...“ řekla jsem mu druhý den, když jsme se potkali na svahu.

„Rozumím. Nechci na tebe tlačit. Jen chci, abys věděla, že já jsem na vážný vztah připravený,“ odpověděl a stiskl mi ruku.

Stála jsem vedle Marka a mlčky přemýšlela. Má zvítězit moje loajalita k Tomášovi, nebo mám dát šanci nové lásce? Snad ještě nikdy jsem nebyla tak rozpolcená...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (37): Manželskou krizi jsme mohli řešit dvěma způsoby. Díky bohu jsme se rozhodli pro ten správný

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.