Karla tak trochu doufala, že vidina velké rodiny manžela přejde, pro ni byly dvě děti tak akorát. Jenže nepřešla. Po jednom potomkovi přišel brzy druhý a pak ji manžel přemluvil, aby měli třetí – ke dvěma klukům ještě holčičku.
Když si manžel ani po třetím dítěti nedal říct, kapitulovala jsem a řekla si: „Konečně, proč ne? Čím nás bude víc, tím nám bude veseleji!“ A pochopila jsem, že mojí životní cestou bude mateřství – alespoň do doby, než všechny děti uvedeme do života. Ovšem netušila jsem, že někdy to bude s velkou rodinou fakt náročné.
Nejraději ze všeho máme rodinné oslavy
Velká rodina má spoustu výhod, mezi něž patří především vzájemná pomoc a ohled na druhé, děti se umí dělit a nerostou z nich sobci, kteří myslí jen na sebe. I když na začátku bylo v plánu dětí pět, je jich nakonec sedm, nejstaršímu je už patnáct a nejmladší holčička má jen pár měsíců.
V rodině jsme si nastavili pravidla, ale často to, co jsme naplánovali, skončí úplně jinak, nicméně k dobru všech. A co nás nejvíc baví, jsou oslavy! Není týden, kdy bychom něco neslavili, ať už jsou to narozeniny, svátky, nějaká událost nebo úspěch, anebo prostě jen to, že jsme zdraví a jsme spolu. Myslím, že pro dnešního člověka je důležité naučit se radovat z každé maličkosti.
Na velké rodiny ale nikdo nemyslí
Ale najdou se i nevýhody. Samozřejmě jsme museli při plánování každého dalšího dítěte počítat s tím, abychom se vešli do domku a taky do auta. Chce to už malý autobus. To nás netrápilo, ale co je problém, je vyrazit s velkou rodinou na výlet nebo za kulturou.
Zjišťujeme to pokaždé, když chceme navštívit nějakou akci, prohlédnout si hrad, zámek, zříceninu či muzeum a u vstupného vidíme napsáno Rodinné vstupné – dva plus dva!
Je to velmi diskriminující a nespravedlivé. Myslím si, že by občasná návštěva nějaké kulturní akce nebo památky neměla při výchově dětí chybět. Často se stane, že za výlet tak zaplatíte stovky korun jen proto, že navštívíte hrad a máte více než dvě děti.
Jsem mámou i kuchařkou na plný úvazek
Když nakupujeme, často se směju, když slyším kolem sebe: "Vy se chystáte na horší časy?" Měsíčně spotřebujeme přibližně 30 vajec, 4 kila cukru, 30 bochníků chleba, asi 30 kilo brambor, 35 litrů mléka, asi 3 kila mouky, nepočítaně ovoce a zeleniny. Navařit pro tak velkou rodinu není žádná legrace, třeba palačinky smažím na třech pánvích dvě hodiny! Ale na všechno sama nejsem. Větší děti se střídají po týdnu ve službách a pomáhají s běžnými domácími pracemi.
Každý večer se scházíme u večeře a povídáme si, co kdo ten den zažil, z čeho se raduje či co ho trápí. Před spaním si něco přečteme nebo nám tatínek zahraje na kytaru a společně si zazpíváme. A pak už se těšíme na další den.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.