Pan Radek má svoje děti rád. Vždy chtěl mít velkou rodinu, ale jeho manželka Jarmila zachází ještě dál. Čtyři děti jsou podle ní málo a přeje si další.
Nevydělávám špatně, takže uživit větší rodinu není problém. Jenže věnovat čas a pozornost čtyřem dětem, tak to mi někdy dá pořádně zabrat. Nechápu, proč chce manželka další.
Vždy jsem chtěl velkou rodinu
Jsem jedináček a pamatuju si, jak jsem se někdy cítil sám. Máma a táta byli pořád v práci. Když měli kámoši kroužky nebo se doma učili, neměl jsem si s kým hrát. Jasně, měl jsem pokoj jen pro sebe a nemusel se s nikým dělit. Ale když jsem byl starší, došlo mi, že mít sourozence by bylo fajn.
Takže jsem si řekl, že až jednou budu mít děti, chci minimálně dvě. Měl jsem několik vážných vztahů, nakonec to klaplo s Jarmilou (40). Ona je vysloveně mateřský typ. Má fajn křivky a ráda pečuje o všechny kolem sebe.
Věděl jsem, že s ní můžu mít víc dětí. Měl jsem jistotu, že se o ně postará a bude jim na blízku. Samozřejmě jsem plánoval to samé. Ale protože vím, že rodinu musí někdo živit, počítal jsem s tím, že většina péče bude na manželce.
Máme čtyři děti
Jarmila byla v tom, už když jsme se brali. Já vím, možná jsme měli čekat, ale nějak se to prostě stalo. A tak přišla na svět naše dvojčata Klára a Kamil, kterým je teď devět. Bylo to úžasné a měl jsem radost, že mohou vyrůstat spolu. Maloval jsem si, že se z nich stanou nejlepší kamarádi a vždy se budou moct opřít jeden o druhého.
Pak Jarmila znovu otěhotněla a tři roky po svatbě přišel na svět Pepa (7). Mít tři děti není jednoduché, ale kdykoliv jsem z toho všeho byl unavený, věděl jsem, že v tom Jarmilu nemůžu nechat. Navíc jsem si vždy přál víc dětí, takže vlastně mám to, co jsem chtěl.
Když mi manželka řekla, že je znovu těhotná, trochu mi to sebralo vítr z plachet. Už ty tři děti dokázaly vyplnit celý dům, co teprve čtveřice. Ale malá Jarka (2) je naše zlatíčko. Kdykoliv se na ni podívám, musím se usmívat a všechny starosti odplují někam pryč.
Manželka chce ještě jedno dítě
Musím říct, že čtyři děti nám dávají docela zabrat. Naštěstí máme dům s velkou zahradou, takže si mají kde hrát. Ale nakrmit je, zabavit a věnovat všem pozornost rovnoměrně, tak to je někdy nad lidské síly. Podvědomě tíhnu k té nejmenší, pak se dožadují pozornosti další děti a ne vždy to proběhne klidně a hladce.
A aby toho nebylo málo, Jarmila mi jednou v noci pošeptala, že by si přála páté dítě. Prý už bude poslední. Jenže co když opět bude mít dvojčata? Ani to jedno dítě navíc se neumím představit. Opět v noci vstávat a pár let se pořádně nevyspat...
Když jsem jí řekl, že si na to moc netroufám, byla zklamaná a týden se mnou nemluvila. Ale já si myslím, že další dítě by mělo být rozhodnutí nás obou. Chápu, že děti miluje, já taky. Jenže už ty dosavadní mi někdy přerůstají přes hlavu. Myslím, že mít takhle velkou rodinu úplně stačí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.