Karla (53): Dědictví po rodičích zničilo vztah mezi mnou a bratrem. Trápím se tím, i když vím, že jsem nic špatného neudělala

Je mi celá situace nesmírně líto a nedokážu se s tím srovnat. Trápím se. Ač vím, že to není moje vina Vlastně jsem se zachovala jako milující dcera.

Mohlo by Vás zajímat:

Ema (48): Měla jsem radost, že jsem po otci získala tučné dědictví. Přineslo mi to ale samé problémy a dnes toho velmi lituji

Zažili jsme druhé líbánky

Naštěstí jsem se vdávala mladá a děti porodila lehce po dvacítce. Občas mě napadalo, zda jsem svůj život neochudila o bezstarostné cestování a život. Ale mateřství mě pohltilo. Manžel Ivan byla moje výhra v loterii. Chlap, co mi byl oporou. Milenec, manžel, kamarád v jedné osobě. S ním byl život naplněný ve všech směrech.

Děti nám odrostly a nám nebylo ani čtyřicet a měli jsme volnost zpět. Dva roky intenzivně cestovali a udělali jsme si druhé líbánky. Připadali jsme si jako puberťáci. Chodili jsme na koncerty, měli sex v lese, jeli do Asie i Ameriky a hlavně jsme náš intimní život oživili tantrickými masážemi. Nejkrásnější dva roky mého života.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (34): Děda mi kromě dědictví zanechal i podivnou schránku. Bylo v ní rodinné tajemství, které raději mělo zůstat zapomenuto

Povinnosti volají a my přijali svůj osud

Ale nic netrvá věčně, a tak rychle skončila i naše divoká jízda ve středním věku. Mým rodičům začalo zlobit zdraví. Jako ke všemu, tak i k této povinnosti jsme se postavili zodpovědně. Každý den jsme k rodičům zajeli, pomohli jim, nakoupili, vyprali a uklidili. O víkendu jsme jim věnovali více čas a stihli jsme s nimi i kávu a povídání. Můj mladší bratr po vystudování vysoké školy od rodičů odešel.

Od té doby cestuje po světě, sportuje, honí ženy a žije si svobodný život bez starostí. Občas mi pošle zprávu, kde se nachází, ale nemá čas mi odpovídat na moje zprávy. A že jsem mu jich poslala nespočet. Stejně jsme kontakt neudržely. To se změnilo před dvěma lety. Bratr začal pravidelně telefonovat rodičům a když byl v Čechách, tak přijel jednou za měsíc na návštěvu. Ale nikdy rodičům s ničím nepomohl.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (46): Když jsem pečovala o tchána a tchyni, byla jsem milovaná snacha. Nechápu, proč ze mě při řešení dědictví udělali hlupačku

Výčitky a pomluvy, to je bratrova zbraň

Bratr musel vědět, kolik práce s rodiči máme a že se takto staráme více jak deset let. A přesto nikdy pomoc nenabídl. Rodiče na sklonku života svůj majetek rozdělili. Podle svého uvážení. Mně odkázali rodný dům a bratrovi chalupu. Poděkovala jsem jim za jejich dar a dál se o ně s láskou starala až do jejich smrti. Od okamžiku, kdy vyšlo najevo, že bratr dostane jen chalupu, byla jsem terčem slovních útoků.

Bratr mi posílal ošklivé zprávy, osočoval mě, že jsem zlodějka. Kdykoliv jsme se viděli osobně, vrhal na mě ukřivděné pohledy plné nenávisti. „Nenávidím tě. Jsi pěkně hamižná. Tak si to celý sežer“, vyštěkl na mě v den pohřbu. Žije se mi špatně s vědomím, že mě můj bratr nenávidí. Rozum mi říká, že je bratr ubohý. Byla jsem to já, kdo se o rodiče staral. Byla jsem to já, kdo jim byl celý život na blízku. Bratr se celý život choval sobecky a rodiče to zřejmě viděli. A rozhodli tak, jak rozhodli. Ale stejně mám v sobě bolest a pocit viny.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radek (48): Po smrti otce se mnou přestala nevlastní sestra komunikovat. Zřejmě jí šlo celý život jen o dědictví