
Evu překvapilo, jak se k ní zachovala rodina jejího manžela. Byla všem dobrá, když bylo potřeba pečovat o tchána a tchyni. Ale když došlo na rodinnou poradu o tom, jak se uspořádá dědictví, nechali ji čekat za zavřenými dveřmi.
Před časem skončil můj tchán v nemocnici, jen tak tak zvládl infarkt. Tato traumatická zkušenost ho přiměla k tomu, aby si urovnal své pozemské záležitosti. Jako by se bál, že něco nestihne. Popravdě jsem to považovala za rozumný krok. Proč riskovat zbytečné spory a hádky?
Vynechali mě z rodinné porady
Do svých plánů zasvětil jen ty nejbližší. To mi dávalo smysl. Můj manžel navrhl, aby se rodinná porada konala u nás doma. Když se celá rodina sešla v našem obýváku, šla jsem do kuchyně pro mléko do kávě. Ale když jsem se vrátila, našla jsem dveře zavřené. Zaklepala jsem, můj švagr jen pootevřel dveře a vzal mi z ruky krabici s mlékem. Než jsem stačila něco říct, zabouchl mi je přímo před nosem.
Zůstala jsem stát jako přimražená. Co se to sakra děje? Vyhazují mě z vlastního obýváku? Sedla jsem si v kuchyni a snažila se přijít na to, co se mohlo stát. Myslela jsem, že jde o obyčejné nedorozumění a že mi ten protivný švagr jen chtěl udělat naschvál. Čekala jsem, kdy se dveře otevřou a můj manžel mě zavolá dovnitř.
Nejsem v téhle rodině žádný nováček. Jsme spolu už přes 20 let. Máme dospělé děti, slavíme společně Vánoce a pro tchána s tchyní bych se rozkrájela. A co jsem za to dostala? Starala jsem se o každého, a teď pro ně nejsem „nejbližší rodina“?
Manžel mě nebral vážně
Zhluboka jsem se nadechla a otřela si slzy. Zaklepala jsem a požádala manžela, aby na chvíli vyšel. Když to udělal, hned jsem se do něj pustila.
„Co se to sakra děje? Říkala jsi, že je to něco důležitého,“ pronesl, jako by netušil, o čem mluvím.
„Zbláznil ses? Co to je za cirkus? Odkdy nejsem součástí rodiny? Odkdy mi tvůj bratříček může zabouchnout dveře před nosem v mém vlastním domě? Co se to tu, do háje, děje?“
„Počkej, počkej. O co ti jde? Vždyť se jedná o dědictví po mých rodičích. Po mých... Jsou to jejich peníze, jejich majetek. Jestli o tom chtějí mluvit jen se svými dětmi, tak já se s nimi hádat nebudu.“
„Aha, takže já nepatřím do rodiny? A bylo to tak i tehdy, když tvůj táta ležel v nemocnici a potřeboval někoho, kdo u něj bude? Bylo to tak, když si tvoje máma zlomila nohu a někdo jí musel vařit obědy a vodit ji na záchod? To jsem pro vás byla dost dobrá, že? Ale když se rozhoduje o důležitých věcech, tak to už ne? Víš, že co se týká tebe, se týká i mě? Zapomněl jsi?“ ukázala jsem mu snubní prsten. „Jen ti připomínám, že jsem tvoje žena.“
„Stejně ti všechno řeknu. Děláš z toho zbytečné drama...“ mávl rukou, otočil se a vrátil se do obýváku.
Oplatím jim to
Nemám ponětí, co se dělo dál, nechtěla jsem naslouchat za dveřmi. O tom, co ta jejich „velká rodinná rada“ rozhodla, také nic nevím, protože nemám v plánu s nimi mluvit. Nevím, jestli dům, ve kterém žiju a který vlastně patří rodičům mého muže, zůstane mým domovem. Skončím na ulici? Nebo budu muset některého z jeho bratrů vyplatit, aby se necítil ošizený? Budu moct dál jezdit na chatu, na které každý rok trávíme s dětmi léto, nebo se někdo rozhodne ji prodat? Nic nevím, přestože se to týká i mé budoucnosti!
Takovou zradu nelze jen tak odpustit a já rozhodně nemám v úmyslu skrývat, jak moc mě to ranilo. Můj manžel se mě ani nesnaží pochopit. Pro něj jsem jen hysterka, která chce přitáhnout pozornost. Jsem zvědavá, jestli bude mít stejný názor i příští týden. Moji rodiče, inspirovaní tím, jak se zachovali moji tchán s tchyní, se rozhodli svolat rodinnou poradu taky. Jenže oni považují mého muže za plnohodnotného člena rodiny.
Ale víte co? Půjdu tam sama. Když já nevím, co pro nás plánují jeho rodiče, tak ani on se nedozví, co pro nás chystají ti moji. Možná pak konečně pochopí, jak jsem se cítila...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.