Karolína (19): Rodiče mě nutili uklízet. Odešla jsem od nich a skončila jako hospodyně v cizí rodině

Chodím prvním rokem na práva a nedělám nic jiného, než že se učím. Po večerech, po nocích, o víkendech i o prázdninách. Nemám žádný čas navíc. Přestala jsem i cvičit a chodit ven s kamarády.

Rodiče nemají moc pochopení a neustále mi vyčítají, že jim doma s ničím nepomůžu. „Karolíno, nemohla bys aspoň občas umýt nádobí nebo uvařit večeři?“ slyším mámu, jak na mě zase volá z obýváku. Už toho mám dost. Všechen svůj volný čas dávám škole a přijde jí to málo?

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (24): Rodiče si o mně myslí, že jsem líná. Přitom mám únavový syndrom

Rodiče si stěžují, že po sobě neumyju ani hrneček

„Mami, já fakt nemůžu. Mám za pár dní zkoušku a nestíhám,“ odpovídám podrážděně. „Ale to je pořád něco. Oba s tátou celé dny pracujeme, já mám plno starostí a ještě musím vařit a uklízet. Mohla bys aspoň někdy pohlídat malou,“ říká mi mezi dveřmi.

Chápu, že je toho na mamku moc. Jenže na mě taky. Jsem neustále ve stresu a volné chvilky bych ráda věnovala třeba sobě. Často mámu slýchám, jak si stěžuje tátovi: „Ta holka po sobě neumyje ani hrneček. Bydlí si tady jako na hotelu.“

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (21): Šel jsem na vysokou, abych utekl před mámou. Polovina koleje se mi směje, že mi posílá zavařeniny

Našla jsem si vlastní bydlení

Jednoho večera už to ve mně vybuchne: „Dobrá, když jsem tak neschopná, tak si najdu svoje bydlení a bude klid.“ Táta se snaží situaci uklidnit. „Kájo, nech toho. Jsme rodina a musíme si pomáhat,“ říká klidným hlasem. „Jenže vy chcete, abych byla uklízečka,“ odpovím a prásknu dveřmi.

Svěřím se svým kamarádkám a nabídnou mi pokoj u nich v bytě. Za pár dní se k Veronice a Kláře stěhuju. Byt je to malý, ale to nevadí. Konečně mám klid. Žádné povinnosti kromě školy, žádné hlídání ségry, žádné dohadování o úklidu. Jenže má to jeden háček – peníze.

Mohlo by Vás zajímat:

Jolana (30): Po útěku od movitých rodičů mě ubytovala kamarádka. Za svou službu chce ale něco pikantnějšího než peníze

Skončím jako hospodyně na částečný úvazek

První dva měsíce mi stačí naspořené peníze a kapesné. Ale kde vzít na další nájem? Začnu si po vzoru kamarádek hledat brigádu, až narazím na nabídku: Hledá se chůva na částečný úvazek. Odměna za hodinu, pracovní doba po večerech. Zní to dobře.

Rodina je milá a potřebují mě hned. Mají dvě malé děti akromě hlídáníchtějí, abychom holkám občas uvařila a poklidila. První dny to dělám s úsměvem, protože za to dostávám zaplaceno. Ale jak tam tak drhnu další večer připálený kastrol, uvědomím si, že dělám přesně to, co jsem doma odmítala.

Stačilo se doma jen trochu víc zapojit a byli bychom všichni spokojení. „Mami, můžu si s vámi přijít promluvit?“ volám domů ještě po práci. „Chtěla bych se vrátit. Uvědomila jsem si, že člověk musí dělat kompromisy.“

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (30): Rodiče se ke mně chovají jako k puberťačce. Nechápou, že chci žít podle sebe

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.