Karolína (24): Rodiče si o mně myslí, že jsem líná. Přitom mám únavový syndrom

Naštěstí nemám děti a bydlím rodičů. Mohu si tedy dovolit poslouchat své tělo a dopřát mu dostatečnou regeneraci.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (50): Dcera má Aspergerův syndrom a ráda by cestovala časem. Nevím, jak jí vysvětlit, že to nepůjde

Po covidu jsem začala trpět neúměrnou únavou

Před necelými dvěma lety jsem prodělala covid. Měla jsem naprosto bezproblémový průběh. Jenže potom se začal můj zdravotní stav horšit. Potrápily mě i průdušky a skončila jsem na antibiotikách. Od té doby se neustále cítím unavená. Nemám fyzicky ani psychicky náročné zaměstnání, ale po příchodu z práce si musím jít lehnout. Opravdu tvrdě usnu a vzbudím se až po dvou hodinách.

Akutní únava pomine, ale pocit vyčerpání mě neopustí, proto většinou trávím odpoledne v posteli s knihou v ruce. Vůbec neponocuji, v devět jsem už připravená ke spánku. Co je na tom nejsmutnější, je fakt, že když se ráno probudím, nejsem odpočinutá. V noci nespím v jednom kuse, budím se. Hledala jsem na internetu, o co by mohlo jít, a zjistila, že moje příznaky odpovídají únavovému syndromu.

Mohlo by Vás zajímat:

Milan (53): Manželku postihl syndrom prázdného hnízda. Jen bezradně leží u televize a já mám kvůli tomu sto chutí odejít

U nás na vesnici je stále co dělat

Navštívila jsem lékaře, který mi potvrdil, že jím nejspíš trpím, ale neexistuje žádná účinná léčba. Nemám své tělo vystavovat extrémní zátěži fyzické ani psychické. Mám se naučit odpočívat. Nejsem prý jediná, kdo se na lékaře obrátil s podobným postcovidovým syndromem.

Bohužel bydlím s rodiči. Žijeme na vesnici, kde je neustále co dělat. Moji rodiče jsou proto velmi činorodí. Po příchodu z práce mají druhou směnu na zahradě. Elánu mají na rozdávání a nechápou, jak to, že jejich o generaci mladší dcera je neustále unavená. Ještě rozumějí, když jsem unavená po práci a tolerují můj odpolední odpočinek, ale o víkendu se většinou pohádáme.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (45): Lékaři si mysleli, že trpím jarní únavou. Byla to ale encefalitida, která od základu změnila můj život

Rodiče si myslí, že jsem prostě líná

"Karolíno, je potřeba obrátit seno. Vstávej, potřebujeme pomoct," budí mě v osm hodin táta. Ač jsem spala od osmi večer, byla jsem bez energie. A představa, že budu hodinu obracet seno, mě psychicky rozhodila. "Mami, nemohla bych třeba vytřít? Na seno se necítím. Jsem strašně vyčerpaná. Nejradši bych jen odpočívala," prosila jsem mamku. Ta se na mě ustaraně podívala a řekla, že to není normální, aby mladá holka byla takhle zdechlá.

"Zařídím ti komplexní vyšetření krve a budeme konzultovat tvůj zdravotní stav ještě někde jinde než u obvoďáka," rozhodla mamka. Nicméně mi nařídila, abych šla seno pomalu otáčet, že i vitamín D potřebuji k regeneraci a že mi přijde pomoct. Když jsem potom ležela a odpočívala, slyšela jsem rodiče, jak si povídali. Bohužel mě mají za lenocha. Podle nich jsem i před covidem moc za práci vzít neuměla. Mýlí se, to mě trápily šlachy na rukou od práce u počítače. Rodiče si neuvědomují, jaké mají štěstí, že jsou zdraví a nic je nebolí. Cítím křivdu z toho, jak mě vnímají. Je to nespravedlivé.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (28): Jaro ukázalo, jak je můj nový přítel líný. Na výletě do lesa jen remcal a každou chvíli odpočíval