Kateřina (24): Potřebovala jsem ventilovat stres a zvolila podivný způsob. Od té doby nedokážu navázat normální vztah

Bylo mi dvacet a stres se na mě začal lepit jako těžká, neviditelná deka. První semestr na vysoké mi připadal nekonečný, náročné přednášky, neustálé úkoly, nepříjemný pocit z toho, že jsem pořád někomu dlužná práci nebo zlepšení. Všechno bylo tak nové, dospělé, náročné. V takových chvílích jsem hledala způsob, jak se na chvíli odpoutat od tíživého tlaku a cizího světa kolem.

Mohlo by Vás zajímat:

Erik (31): Moje podřízená neustále flirtuje s muži a úzkostlivě tají soukromí. Kolegové odhalili šokující příčinu jejího chování

Musela jsem upustit páru

Během zoufalých večerů, když mi hlavou kroužily stovky myšlenek, jsem potřebovala upustit páru. Potřebovala jsem ten stres nějak ventilovat a protože jsem v té době byla single a neměla jsem na navazování vztahu ani čas, ani pomyšlení, začala jsem se dívat na pornografii.

Z počátku to bylo nevinné, alespoň jsem si to myslela. Jedna krátká scéna, pak další a další. Rychle jsem si na ten pocit zvykla. Bylo to jako útěk do světa, kde jsem nemusela přemýšlet ani cítit vnitřní tlak. Brzy jsem ale začala pociťovat potřebu. Byla jsem ve stavu, kdy jsem po každém náročném dni potřebovala dávku vzrušení, která mě na chvíli uvolnila a dovolila mi odpočívat. Místo běžných přestávek mezi studiem nebo večeře s přáteli jsem mířila k obrazovce.

Čím dál tím více jsem si uvědomovala, že mě to ovlivňuje. Zkoušela jsem se z toho vymanit a pokoušela jsem se jít na rande, zkusila jsem si přivést někoho domů, ale nedokázala jsem cítit to, co jsem si myslela, že bych cítit měla. Všechno, co se dřív zdálo jako intimita, působilo najednou prázdně a uměle. Nemohla jsem se přimět k tomu, abych byla skutečně s někým naplno.

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (32): S přítelem jsme uměli trávit volný čas jen milováním. Teď kouzlo vyprchalo a já začínám pokukovat po náhradě

Uvědomila jsem si, že mám problém

S kamarádkami jsem začala ztrácet kontakt. Najednou mě jejich příběhy, zážitky nebo smutky přestaly zajímat. Všechno, co mě dřív těšilo, mi připadalo banální a nudné. „Co bych si dneska měla vzít na sebe? Už máme druhé rande, třeba z toho něco bude.“ Nemohla jsem je ani poslouchat a jen jsem přemýšlela nad tím, jak potřebuju odejít a uvolnit se, protože ve mně narůstal tlak a napětí a já ho potřebovala uvolnit.

Největší zlom přišel, když jsem se setkala s někým, koho jsem skutečně chtěla poznat. Byla jsem si jistá, že tentokrát to vyjde, že jsem ochotná znovu milovat a dovolit někomu, aby byl blízko. Jenže během těch chvil, kdy jsem měla být šťastná, jsem se nedokázala uvolnit a být přítomná. Při každém jeho doteku se mi hlavou přeháněly obrazy, které jsem viděla na obrazovce, a nic z toho, co jsem dřív považovala za normální, už neexistovalo.

Až v tu dobu jsem si uvědomila, že mám problém. Že moje snaha se uvolnit mi přerostla přes hlavu a já nedokážu už navázat vztah. Když jsem si to přiznala, začala jsem hledat pomoc. Zavolala jsem terapeuta a svěřila se mu s pravdou. Začínající vztah jsem musela ukončit, protože jsem neměla na to jít s pravdou ven, ale snad se mi brzy povede najít nový.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Štefan (27): Dobrovolně žiji v celibátu a čekám na tu pravou. Před přáteli ale musím předstírat, že jsem ozdobou dívčích pokojíčků