Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Kateřina neměla se svou tchyní moc dobrý vztah. Rozhodla se, že si na jeden den prohodí role, aby tchyně viděla, že to nemá jednoduché. Nakonec to bylo hodně poučné pro obě.
Přála bych si říct, že jsme si s tchyní blízké, ale realita je úplně jiná. Ona je nevyčerpatelnou studnicí komentářů ke všemu – od toho, jak oblékám děti, až po to, jak vařím. Nejednou se kvůli tomu cítím souzená a nedoceněná.
Být mladou matkou a pracující manželkou není žádná maličkost, a čekat, že to tchyně pochopí, je jako čekání na zázrak. Jednou jsem, s nadějí na zlepšení našeho vztahu, navrhla, že si na celý den prohodíme role. Doufala jsem, že jí to pomůže pochopit, jak můj život doopravdy vypadá.
Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o tchyni?
Tchyně mě hrozně štve
Už jsem nedokázala dál skrývat frustraci a tak jsem to řekla manželovi. „Tvoje máma mě zase poučovala. Tentokrát o tom, jak mám péct švestkový koláč,“ vrhla jsem na něj otrávený pohled.
„Miláčku, ona ti chce jen pomoct,“ odpověděl jako obvykle, aby zmírnil napětí.
„Pomoct?“ vybuchla jsem. „Tak proto mám pořád pocit, že všechno dělám špatně? Chová se ke mně, jako bych byla úplně neschopná!“
Manžel pokrčil rameny, jako by už nebylo co dodat.
„Musím s tím něco udělat,“ řekla jsem rozhodně. „Na jeden den si vyměníme povinnosti. Třeba mě pak lépe pochopí.“
„Jsi si jistá?“ zeptal se nejistě.
„Naprosto,“ přikývla jsem odhodlaně.
Rozhodla jsem se postavit tchyni před hotovou věc a seznámila jsem ji se svým plánem. K mému velkému překvapení souhlasila bez větších námitek. Věděla jsem, že nás čeká den plný výzev, ale doufala jsem, že to pro ni bude poučné.
Nebylo to tak jednoduché
Další den jsem začala svoje dobrodružství v roli tchyně. Plná nadšení jsem se pustila do přípravy jejích oblíbených palačinek s domácí malinovou marmeládou a byla jsem přesvědčená, že to bude hračka. Myslela jsem si, že je odpoledne zanesu dětem. Rychle jsem ale zjistila, že recept má svá úskalí. Palačinky se připálily a marmeládou jsem zapatlala celou kuchyňskou linku. S každým dalším nezdarem jsem cítila, jak můj počáteční optimismus mizí.
Do toho se objevila tchynina sousedka, paní Nováková, což na mě vyvinulo ještě větší tlak. Jak může někdo jen tak přijít bez ohlášení?
„Katko, je všechno v pořádku?“ zeptala se s lehkým úsměvem, když spatřila nepořádek v kuchyni.
„Ano, samozřejmě!“ odpověděla jsem, i když jsem věděla, že mi to nejspíš neuvěřila.
Den jsem strávila rozhovory se sousedkami a plněním úkolů, které se na první pohled zdály jednoduché, ale nakonec byly mnohem obtížnější, než jsem čekala. Postupně jsem si začala uvědomovat, že tchyně si neužívá klidnou penzi, ale věnuje se vztahům s lidmi ve svém okolí a povinnostem, které si vyžadují víc času a pozornosti, než jsem si myslela.
Ani tchyně to nezvládala
Seděla jsem v kuchyni své tchyně, snažila se zvládnout všechny její denní povinnosti, ale myšlenkami jsem stále odbíhala k ní. Zajímalo mě, jak si poradí s mým životem, který mi občas připadá jako naprostý chaos. Telefon mi neustále bzučel, to mi psaly děti, které byly nadšené z toho, že babička je na jeden den „mámou“.
„Mami, babička se nám pokusila udělat omelety, ale nepovedly se,“ psal mi syn, a já se při té představě pousmála. Další zprávy jen potvrzovaly, jak těžké to pro ni je. Věděla jsem, že zápasí s tím, co je pro mě rutina – s honičkou, aby děti ráno stihly školu, s domácími pracemi pro větší rodinu a tak dále.
Když jsem se podvečer vracela do svého bytu, zaslechla jsem tchyni, jak telefonuje s nějakou kamarádkou. Zastavila jsem se u dveří, zvědavá, co jí poví. „Nevím, jak to stíhá,“ přiznala se. „Myslela jsem, že toho nemá tolik, ale tohle... To je jako jet pořád na plný plyn! Bez přestávky!“
Její slova pro mě byla jako balzám. Slyšet, že tchyně uznává náročnost mého života, pro mě bylo neuvěřitelně důležité. Utvrzovalo mě to v tom, že začíná chápat, v čem spočívá můj každodenní kolotoč.
Večer jsme se sešly v kuchyni, unavené, ale plné dojmů. „Tak... jaký jsi měla den?“ zeptala jsem se.
Povzdechla si a opřela se o linku. „Katko, neměla jsem tušení, kolik toho máš na svých bedrech,“ přiznala a dívala se mi přitom přímo do očí.
Vděčně jsem se na ni pousmála. „Ani tvůj život není žádná procházka růžovým sadem,“ uznala jsem. „Mýlila jsem se, když jsem si myslela, že je jednodušší.“
Obě jsme pochopily, že naše životy jsou plné výzev, které jsme dřív zlehčovaly. Výměna zkušeností nám přinesla novou perspektivu a opravdový vzájemný respekt.
Můj vztah s tchyní se zlepšil
Další den jsme se vrátily ke svým původním rolím, ale už jsme se na sebe dívaly s větším pochopením.
„Co kdybych vám dneska nakoupila?“ zavolala mi tchyně do práce.
„A já se odpoledne stavím za paní Novákovou,“ odpověděla jsem s úsměvem.
Rozhodly jsme se, že si budeme víc pomáhat. Díky mému nápadu jsme začaly znovu budovat náš vztah s vědomím, že navzdory odlišnostem se na sebe můžeme spolehnout. Byl to velký krok kupředu a příslib lepší budoucnosti.
Přemýšlela jsem o změnách, které se mezi mnou a tchyní v posledních dnech odehrály. Nestaly se z nás najednou nejlepší kamarádky, ale naučily jsme se lépe vnímat a poslouchat jedna druhou. Jistota, že jsme obě udělaly krok k lepšímu pochopení, mě uklidňovala.
Každý den přináší nové zkoušky, ale teď jsme měly něco, co nám je pomáhá zvládat – vzájemnou úctu a porozumění. Budoucnost nebude vždy růžová, ale ten jeden den strávený „v cizích botách“ nás naučil něco, co nás posílilo...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Související články
