Paní Kateřina se zlobí na svou snachu Dianu. Čekala, že její vnouče bude mít hezké Velikonoce. Jenže Diana tomuto svátku moc pozornosti nevěnuje. Alespoň ne tolik, kolik by si přála Kateřina.
Ty dnešní mladé holky nic neumí. Potvrzuje se mi to nejen u kolegyň v práci, ale také v rámci rodiny. Bohužel. Moje snacha Diana (29) je sice hezká, ale neschopná.
Velikonoce mám ráda
Pro svou rodinu jsem se vždy snažila připravit ty nejhezčí Velikonoce. Pekla jsem beránka, mazanec, boží milosti a každý den jsem přizpůsobovala tradicím. Na Zelený čtvrtek jsme měli zelené jídlo, tedy špenát nebo nějakou zelenou polévku, do které dávám třeba medvědí česnek. Na Velký pátek zase byla ryba.
S tím souvisí také výzdoba, malování vajíček a spousta dalších věcí, které dotvářejí atmosféru. Vyžaduje si to sice spoustu práce a času, ale mně to vůbec nevadí. Moje máma připravovala takové Velikonoce, když jsem byla malá. Já to se stejnou láskou dělala pro svou rodinu.
Snacha tradice moc nemusí
Když můj syn ještě jen chodil s Dianou, pochopila jsem, že to je typická mladá holka dneška. Je hezká a má vysportované tělo, takže chápu, co na ní viděl. Méně se mi líbilo to, že v kuchyni si připravila leda tak kafe nebo na celozrnný rohlík natřela něco z tofu. Ale fungovalo jim to, takže jsem nechtěla stát jejich lásce v cestě.
Mrzelo mě, že Diana nemá vztah k tradicím. Vánoční pečení jí nic neříkalo, stejné to má i s Velikonocemi. Neříkám, že by měla připravovat kdovíco, ale pro svou rodinu by mohla udělat alespoň něco.
Nedávno jsem se chystala k mladým na návštěvu. Blížily se Velikonoce a byla jsem zvědavá, jak to u nich vypadá. A také jsem se moc těšila na vnouče, mají totiž dvouletého Jiříka. Jenže Diana udělala něco, co mi hlava prostě nebere.
Snacha odflákla Velikonoce
Měli hezky uklizeno, ale nic nenasvědčovalo tomu, že budou Velikonoce. Sedla jsem si v obýváku a hrála si s Jiříkem. "Dáte si mazanec?" zeptala se Diana. Překvapilo mě to, netušila jsem, že bude péct. Pak přinesla talíř a na něm pár plátků. Jiřík si hned vzal kousek a pustil se do něj. Vypadalo to, že si pochutnává. A tak jsem si vzala taky.
Mazanec byl suchý, tuhý a ne moc dobrý. Nechtěla jsem Dianě nic říkat, vím, že v kuchyni není doma. Kdybych prozradila, že mi to nechutná, mohla by být smutná. "Je dobrý, že? Koupila jsem ho v krámě za rohem..." řekla Diana a vyrazila mi dech.
Kdyby šlo o její dílo, mávla bych nad tím rukou. Příště se jí povede. Ale to, že koupila v krámě špatný mazanec a ještě ho dala vnukovi, tak to se mi nelíbilo. Musela jsem se přemáhat, abych jí neřekla, co si o tom myslím. Slíbila jsem Jiříkovi, že mu přinesu můj mazanec. Ať ví, že když si chce na něčem pochutnat, musí mu to upéct babička.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.