Najdou se jednovaječná dvojčata, která jsou k nerozeznání. Někdy mají stejnou i povahu, jindy se liší. Nicméně pokud se z jedním z nich zapletete, jak si můžete být jistí, že je to stále jeden a tentýž, kdo vám vyznává lásku? Svou zkušenost má I Klára...
Marek a Adam byli jednovaječná dvojčata a bydleli ve stejném bytě na okraji Prahy. I když byli navenek k nerozeznání, povahou byli naprosto jiní. Adam, introvert a programátor, trávil většinu času u počítače. Extrovert Marek miloval kluby a večerní život. A já jsem nevěděla, kterému z nich mám dát přednost.
Politá košile to odstartovala
S Adamem jsme se potkali dost netypicky, v tramvaji. Jsem studentkou architektury a ten den jsem měla dost naspěch. Měla jsem na zádech barevný batoh a sluchátka v uších, když jsem mu omylem potřísnila kávou košili. Moc jsem totiž nevnímala svoje lidi kolem sebe. „Jéje, promiňte!“ vyhrkla jsem. Bylo to strašně trapné, ale omlouvala jsem se tak upřímně, že se Adam jen usmál. Okolostojící si nás přeměřovali přísným pohledem, ale nebylo to třeba, tak jako tak bych Adamovi nabídla nějakou kompenzaci. „Můžu vám to nějak vynahradit?“ špitla jsem a Adam se jen usmál: „Když jinak nedáte.“ A dali jsme si na sebe spojení.
Jeho bratr měl jinou energii
Nevolala jsem. Nevěděla jsem, co bych Adamovi vlastně řekla, i když mi bylo jasné, že to hodně brzo budu muset udělat – abych nebyla neslušná. Pár dní nato jsem se vydala do klubu. Akci organizoval Marek. Šlo o jakýsi koncert, který mě moc nezajímal, spíš jsem si chtěla s kámoškami pokecat. A tu jsem ho zahlédla. „Holky, musím něco vyřešit,“ omluvila jsem se a vydala se k němu, abych napravila to, že jsem se neozvala. Myslela jsem si, že je to Adam, jak jinak.
„Promiň, určitě bych ti zavolala – hned zítra,“ chytila jsem ho za rukáv. I když mu muselo být jasné, že jde o omyl, že ho považuju za jeho bratra, začal tu hru hrát se mnou. Chvíli jsme něco plácali, než mi došlo, že tenhle kluk má úplně jinou energii. Sebevědomý úsměv, lehká a drzá poznámka... Adam byl jiný. Když Marek pochopil, že jsem ho prokoukla, přiznal se a zároveň mě požádal o číslo mého telefonu. A já mu ho dala.
Musela jsem to ukončit
No a ozvala jsem se i Adamovi. Začali jsme si psát na WhatsAppu. Povídali jsme si o filmech, knihách a technologiích, proběhla i nějaká schůzka. Nevinná. Marek mě mezitím zval na koncerty a točil se kolem mě. Ani jeden z nich netušil, že jsem v kontaktu s oběma a já jsem to zbaběle nepřiznala. Ale myslím, že oni začali něco tušit. Věděla jsem, že si vyprávějí o svých avantýrách a začala jsem mít strach, jestli taky nerozebírají mě. Došlo to tak daleko, že jsem se svěřila kamarádce a ta se jenom smála: „Co na tom chceš řešit, sama říkáš, že je rozeznáš podle toho, jak se chovají. Vyber si jednoho z nich a bude to.“
Začalo mi vrtat v hlavě, jestli je opravdu rozeznám. A
došlo mi, že do budoucna by vztah s mužem, jehož bratr je úplně stejný –
Adam s Markem se skutečně jeden druhému podobali jako vejce vejci – byl
neudržitelný. Rozhodla jsem se to vyřešit a sešla jsem se s oběma „Hele,
kluci, musím vám něco říct,“ začala jsem, když jsme seděli u jednoho stolu.
„Oba jste skvělí, vážně. Ale já... nemůžu to takhle dál táhnout. Cítím se
jako mezi dvěma mlýnskými kameny.“
Od té doby jsem je neviděla. Ani jednoho z nich. Marek mi
přestal psát a Adam na moje zprávy neodpovídal. A ještě k něčemu bych se
měla přiznat, extrovertní Marek mě okouzlil víc než Adam a několikrát jsme se spolu
milovali. A když o tom tak přemýšlím, nejsem si jistá, jestli ho Adam někdy
nezastoupil… Už proto jsem ten zvláštní propletenec musela ukončit. I když jsem
přišla o muže, kterého bych mohla milovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.