Klára (57): Zvláštní výjev na zdi mě upozornil na tátovu smrt. Možná to byl jeho způsob, jak mi dát sbohem

Celé dětství jsem byla nešťastná. Necítila jsem lásku rodičů. Vyrůstala jsem v socialismu, rodiče stavěli dům, o víkendech se hodně bavili se sousedy a to poslední, komu by se věnovali, jsem byla já.

Mohlo by Vás zajímat:

Bohumila (52): Na dovolené mě vzbudil duch mého umírajícího kocourka. Přišel se se mnou rozloučit

Rodiče na mě v dětství vůbec neměli čas

Bydleli jsme na vesnici. Rodiče po práci stavěli skoro deset let dům a potom hodně pracovali na zahradě. Nikdy jsme nejeli na dovolenou nebo na výlet, takže jsem se věčně poflakovala s partou kamarádů. Ano, bylo to hezké dětství uprostřed přírody, ale já nepatřila na vesnici. Ráda jsem malovala, poslouchala hudbu a to poslední, co mě zajímalo, byla zahrada. A to poslední, co zajímalo moje rodiče, byla moje umělecká duše.

Mamka byla věčně naštvaná, otec neustále pracoval. Když nedělal u souseda, dřel soused u nás, a když byl o víkendu trochu klid, peklo se u nás prase. Několik rodin ze sousedství se složilo na sele. Celé dva dny volna se popíjelo na zahradě, opékalo sele a zábava běžela. My, děti, jsme do noci bezprizorně lítaly po vesnici. Jako malé se mi to líbilo, ale na střední škole jsem tento stereotyp začala nenávidět.

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (22): V kině mě obtěžoval duch mrtvého promítače. Rozhodla jsem se ho osvobodit a teď mě mají za blázna

S otcem jsme k sobě po mámině smrti našli cestu

Hned jak to bylo možné, jsem si šla za svým snem. Udělala jsem přijímačky na oděvní průmyslovku a začala bydlet na internátu. Měla jsem štěstí a vzali mě na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Teprve nyní jsem žila svůj život. Takový, o jakém jsem vždy snila. Chodila jsem na vernisáže, výstavy, navštěvovala galerie a divadla. V poledním ročníku mi zemřela mamka. Srazilo ji auto, když šla po neosvětlené silnici z práce.

S manželem jsme se rozhodli, že nebudeme mít děti. Plně jsme se chtěli věnovat svým koníčkům. Cestovali jsme po světě a krmili své duše krásnem. Můj muž je ze stejného těsta jako já. Po matčině smrti jsme s tátou k sobě začali pomalu nacházet cestu. Respektovali jsme se navzájem, a dokonce jsme si každý den telefonovali. Posledních dvacet let je náš vztah výjimečný a já mohu s klidným svědomím říct, že mi uzdravil duši. Do té doby jsem se cítila rodiči nemilovaná. Až v dospělosti mi otec poprvé řekl, že mě má rád.

Mohlo by Vás zajímat:

Jonáš (26): Vyvolávání ducha mého dědy se povedlo. Jenže pak mi sdělil něco, co jsem rozhodně nečekal

Zvláštní výjev mě upozornil na tátovu smrt

Když mi zemřela mamka, nic jsem předem nevycítila. Přišlo to jako rána z čistého nebe. Před týdnem se mi ale stalo něco opravdu divného. Manžel byl na služební cestě a já spala sama. Byla to neklidná noc. Zdály se mi děsivé sny, neustále jsem se budila. Dokonce jsem se byla podívat, zda není úplněk. Nebyl.

Byly tři hodiny ráno, když jsem se celá zpocená probudila. Otevřela jsem oči a na protější zdi uviděla obrys postavy. Na první pohled to byl můj otec. Do rána jsem neusnula a dívala se na výjev na zdi, který zmizel s prvními slunečními paprsky.

Měla jsem divný pocit. Věděla jsem, že se něco stalo. Nějaká tragédie. V sedm ráno jsem volala otci. Telefon zvonil, ale nikdo ho nebral. Opakovaně jsem mu volala snad hodinu. Nedalo mi to. Ohlásila jsem v práci, že přijdu později, a vyrazila za otcem. Našla jsem ho ležet v předsíni. Zavolala jsem záchranku, ale lékař konstatoval smrt. „Je mi to líto, ale tipuji to na srdeční selhání. Více bude jasno až po pitvě,“ projevil účast lékař.

Už je to týden a já se s otcovým odchodem pořád nemůžu smířit. Cítím se strašně sama. Oba rodiče mi zemřeli, teď jsem na řadě já. Koloběh života. Jsem přesvědčená, že tehdy v noci se se mnou přišla rozloučit otcova duše, aby to pro mě nebyl takový šok. Poslední projev lásky mého tatínka.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (28): Často vídám ducha přítelova otce. Vysvobodit ho nejspíš dokáže jen můj partner