Bohumila jela po těžkém roce na dovolenou s přáteli, starého kocourka jí hlídala kamarádka. Jednou v noci Bohumila cítila svého mazlíčka v posteli a věděla, že se tu noc přišel rozloučit.
Zvířata s námi přečkají ty nejtěžší časy. I proto jsem svého kocoura nade vše milovala a nikdy ho neopouštěla. Dovolenou jsem však vážně potřebovala a moc mi pomohla. Právě během ní však můj kocourek zemřel a tu noc se přišel naposledy pomazlit.
Odjela jsem na zaslouženou dovolenou
Měla jsem za sebou náročný rok. Rozchod, stěhování, nová práce a nemocný mazlíček. Že měl můj kocourek Emil problémy se srdcem, bylo snad ze všeho nejhorší. Měsíce po operaci jsem s ním trávila co nejvíc času, až jsem opomíjela svoji rodinu a kamarády a ti mě měli tak trochu za blázna.
Jenže Emil byl jedinou bytostí, která při mně vždy stála a já ho milovala, jak jen člověk může milovat zvířecího mazlíčka. Když už na tom byl lépe, kývla jsem, že pojedu s přáteli na dovolenou. Přiznám se, moc se mi nechtělo, ale potřebovala jsem vypadnout.
Emil vypadal v pohodě, choval se jako dřív a snad bych mu ani netipovala čtrnáct let. Odjela jsem a kamarádka byla tak hodná, že ho denně navštěvovala a krmila. U moře jsem ze sebe konečně pustila všechny starosti. Cítila jsem, jak se mi uvolňují svaly kolem krku, jako bych byla předtím v křeči. Při procházkách po pláži jsem si uvědomovala, že jsem přesně tohle potřebovala.
V noci mě navštívil můj kocourek
Jeden den jsem si dovolila zapomenout i na starosti kolem Emila, všechno to krmení léky a nespaní. Ten den jsem se skvěle bavila a usínala po dlouhé době unavená smíchem a v pohodě. Uprostřed noci jsem ucítila, jak se mi Emil vyhoupl na peřinu a jde si lehnout na svoje obvyklé místo.
V polospánku jsem ho drbala za ušima a na břiše a teprve nad ránem jsem si uvědomila, že to musel být jen sen. Otevřela jsem oči, místo na peřině ještě hřálo, jako by tam předtím opravdu ležel. Vtom mi to došlo.
Věděla jsem, že se Emil přišel tu noc rozloučit. Oči se mi zalily slzami, jen jsem ležela a myslela na svého milovaného kocourka. Zanedlouho mi volala kamarádka z Prahy a já věděla, co mi řekne. Bylo to tak, Emil se ráno už neprobudil, zemřel v klidu na mé posteli.
Věřím, že mě nechtěl trápit, tak odešel, když jsem byla pryč
Na pláži jsem si za úsvitu poplakala, přátelé mě tam pak našli a utěšovali. Jeden z nich mi řekl moc krásnou věc. Emil si prý určitě počkal, až budu pryč a budu se cítit dobře. Nechtěl mě totiž svým odchodem trápit. Věřím, že tomu tak je.
Hned
po návratu jsem si vyzvedla kocourka na veterině a pohřbila ho na
chalupě na zahradě. Díky té dovolené jsem si uvědomila, že
potřebuji žít a být více mezi lidmi. Nikdy ale na Emila
nezapomenu, bude navždy v mém srdci.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.