Škola a učitelé. Pojmy, na které má vzpomínky každý. Zlé se časem z mysli vytratí a dobré přetrvává. Klaudie měla při nástupu na střední štěstí, že si ji hned od prváku oblíbila nová třídní učitelka a dávala ji dokonce za vzor všude, kde mohla. Jenže pak přišlo prozření.
Myslím si, že manipulativní lidé by neměli profesi pedagogů vykonávat. Učitel má být dobrý psycholog, ale nikoliv „alchymista“ s city studentů. Možná, že dnes už je situace jiná, ale za mých mladých let se děly věci leckdy záhadné. Dobrým příkladem budiž i má tehdejší třídní Eva, která trpěla nutkavou potřebou předělávat studenty.
Učitelka si vždy vyhlédla "pokusné králíky"
Nevím, jak dlouho tuto kratochvíli provozovala, ale podle informací od bývalých učitelů, jejích kolegů, šlo o její zálibu. Postup byl prý vždy stejný. V každém nově příchozím ročníku, bez ohledu na fakt, zda v něm bude mít třídnictví, si vyhlédla jednoho až dva „pokusné králíčky“, které pak začala všelijak formovat k obrazu svému.
Nejen ve škole, ale nakonec i v jejich osobních životech. Začínalo to přitom vždy stejně. Napřed falešným obdivem a pak rozhodnutími, která tito studenti činili na rady své učitelky. Že si vymýšlím? Nevymýšlím, protože jedním z jejích „pokusů“ jsem bývala i já.
Jedním z "pokusných králíků" jsem byla i já
Na školu jsem přišla z vesnice, proto jsem si příležitosti studovat ve větším městě od začátku vážila, dokonce i vzdor jiným, kteří z města sice pocházeli, ale škola pro ně představovala jen místo, kde musí za čtyři roky „vysedět“ maturitu. Já ve zvoleném oboru chtěla naopak nejen profesně vyniknout, ale snila jsem i o stejně zaměřené vysoké.
Nevím, jestli mé cíle byly nápadné, ale třídní si jich rychle všimla. Hned poté, co si nás oťukala, zbystřila, už po pár dnech mě začala veřejně obdivovat a dávat spolužákům, které jsem sotva znala, za vzor. Bylo to milé. Oblíbila jsem si ji, ale přitom netušila, že v reálu půjde spíše o začátek noční můry než úspěchu. Vše má svou cenu, zvlášť falešné pochvaly…
Učitelka si mě pletla s asistentkou, dcerou i drbnou
Třídní mě totiž na úkor lichotek brzy využívala úplně ke všemu - že prý jsem jediná šikovná - takže i na takové věci, jako občasné donášení kávy z kantýny do sborovny. Vždyť pokaždé tak mile poprosila, že zkrátka nešlo odolat. Kývala jsem tudíž na všechny její nápady dál a ona mi za to dávala nejen pochvaly, ale leckdy i lepší známky. Ovšem, pouze pod podmínkou poslušnosti a… třeba i za donášení různých „drbů“ do kabinetu, což přímo milovala.
Jenže zatímco ona využívala vlivu, já se cítila v pasti. Strach, že když ji přestanu poslouchat, nechá mě propadnout, sílil. Přesto jsem se nedala a nakonec poměrně brzy vyřkla důrazné NE. Přišlo to v okamžiku, kdy mi jednoho dne začala radit nejen, jaké oblečení mám, a jaké nesmím do školy nosit, ale dokonce i to, jakého muže bych k sobě do budoucna měla shánět.
Vzepřela jsem se a vyplatilo se
Byla jsem v naprostém šoku, zoufalá, a už nepovolila. Nejprve jsem přestala chodit s kafíčky, později přišlo úplné vyhýbání. Zdálo se, že jsem vyhrála, jenže Eva vzdor dobře vycítila. Z jedničkářky jsem náhle spadla na trojky, čtyřky, a v závěru prváku mi dokonce sdělila, že má jinou školu, kam bych mohla přejít, že už mi to vyjednala.
Leckdo by ústup bral, ale já tehdy našla odvahu a zůstala, dokonce až do trpkého konce, kdy mi např. ještě ve čtvrťáku „omylem“ dala vytisknout chybné maturitní vysvědčení. Proč? Zřejmě ze vzteku, že jsem se na vysněnou vysokou dostala a ona mi chtěla přestup „opepřit“ tím, že nebudu mít nutné papíry včas. Kolik dalších „oblíbenců“ Eva měla a kam v životě došli, nevím. V mém případě manipulace nevyšly.