Klaudie (48): Po rozvodu jsem se rozhodla splnit si svůj celoživotní sen. Cesta byla náročná, ale stála za to

Bylo mi devatenáct, když jsem si poprvé řekla, že budu letuška. Seděla jsem tehdy v letadle na cestě do Itálie, moje první dovolená u moře, a fascinovaně jsem pozorovala posádku. Byly to dokonalé ženy, elegantní, sebevědomé. Obsluhovaly cestující s úsměvem a já si v duchu slíbila, že jednou budu jako ony.

Mohlo by Vás zajímat:

Emílie (55): Dovolená po rozchodu s manželem mi změnila život. V náručí fešného cizince jsem pochopila, co chci

Po rozvodu jsem se rozhodla splnit si sen

Pak se ale stalo to, co se stává. Život šel jinak. Potkala jsem svého muže, přišla svatba, první dítě, pak druhé. Místo letadel jsem řešila školky, nákupy a vaření. Sen o uniformě a mezinárodních letech se stal něčím, co jsem si připomněla jen občas – třeba když jsem z okna viděla letadlo mířící na přistání.

Rozvod přišel po dvaceti letech manželství. Nebylo to náhlé ani dramatické, spíš tiché a nevyhnutelné. Najednou jsem měla prázdný byt a spoustu času. Děti už byly dospělé, měly svůj život. A já neměla vůbec nic. Žádný plán, žádný sen. Až jednoho večera, když jsem při brouzdání na internetu narazila na inzerát letecké společnosti, která hledala nové členy posádky.

Zasmála jsem se tomu. Kdo by mě přijal? Skoro padesátiletou ženskou bez zkušeností? Ale pak jsem si řekla, že to zkusím. Co můžu ztratit? První krok byl jednoduchý – přihláška online. Pak mi přišel e-mail s pozvánkou na výběrové řízení. V malé konferenční místnosti sedělo dalších dvacet žen a několik mužů, všichni mladší než já. Cítila jsem se trapně. Přesně ten pocit, když jste na místě, kam vůbec nepatříte.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (48): Po 30 letech jsem potkal svou první lásku. To, co mi přišlo na mysl, mě samotného překvapilo

Cesta byla náročná, ale stála za to

Pohovory a testy byly náročné. Chtěli vědět, jak zvládám stres, jak rychle umím reagovat, jestli mám dost fyzické kondice. Taky mě několikrát upozornili, že věk může být nevýhoda. Ale něco ve mně mě nutilo nevzdat to. A když přišel e-mail s potvrzením, že mě vzali na výcvik, měla jsem pocit, že se mi rozbuší srdce tak, že to uslyší i sousedi. Byla to ale jen první bitva.

Výcvik byl to nejhorší, co jsem zažila. Učila jsem se hasit požáry, nasazovat kyslíkové masky, evakuovat lidi z letadla. Bylo to fyzicky i psychicky vyčerpávající. Mladší kolegové to zvládali lépe, ale já se nevzdala a nakonec jsem to i zvládla.

Když jsem poprvé nastoupila do letadla jako členka posádky, měla jsem pocit, že sním. Nebylo to dokonalé – první let byl plný drobných chyb. Rozlila jsem kávu, zapomněla zavřít skříňku s jídlem, ale kolegové mě podrželi. Dnes létám na mezinárodních linkách a miluju každou minutu. Není to vždycky snadné. Někdy mám pocit, že si o mně cestující myslí svoje, ale už mě to netrápí. Když vidím svůj odraz v uniformě, vím, že tohle je to, co jsem si celý život přála. A že nikdy není pozdě, pokud to opravdu chcete.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (39): Měsíce jsem se odhodlávala k rozchodu. Pak ale přišla krutá zpráva, která vše vyřešila