Jak známo, není radno věřit neznámému člověku. Ale jak se říká, zoufalé ženy dělají zoufalé věci, a vůbec si to neuvědomují. A na rady nedají, protože ve chvíli, kdy se zblázní do chlapa, nevidí a neslyší.
Zůstala jsem sama. Nestalo se to ze dne na den a nějaký čas jsem si v samotě libovala, ale jednoho dnes jsem se rozhodla to změnit. Ale jak se s někým, v mém věku, seznámit? Přes seznamku! Netušila jsem ale, že se bezhlavě zamiluju a kvůli tomu naletím podvodníkovi.
Na seznamce jsem si měla z čeho vybírat
Začalo to tak, že jsem se svěřila kamarádce. „Nějak už se mi nelíbí být sama a řekla bych, že mám poslední šanci to změnit! Ale kde mám někoho potkat?“ Poradila mi, ať se přihlásím na nějakou seznamku. Moc se mi to nelíbilo, ale prohlásila, že je to dnes běžné. „Neboj se toho, co se může stát? V nejhorším si nevybereš, no…“ Takže jsem nakonec souhlasila a s její pomocí šla do toho. Byl jsem ráda, že na to nejsem sama.
Tinder, který bylo první, co nás napadlo, se mi neosvědčil, takže jsem hledala jinde. Nebudu říkat, kde, protože se za to dneska stydím… Hned jakmile jsem se zaregistrovala, skočilo po mně snad padesát chlapů! „Mám z čeho vybírat!“ zaradovala jsem se a hned si je začala prohlížet.
Jeden chce to a druhý tohle
Ne že by to bylo nějak snadné najít partnera, možná právě proto, že jich na mě vyskočilo až moc. Ale protože jsem musela zaplatit nějaký – a ne malý – poplatek, měla jsem v úmyslu chvilku si vybírat a nebála jsem se toho. S několika zájemci jsem si domluvila kávu, ale místo nadějí to bylo jedno velké zklamání. „Jeden z nich se mě ptal na plat, druhý na to, kam spolu pojedeme, třetí přišel rovnou s batohem, že by se asi přistěhoval,“ povyprávěla jsem kamarádce. A pak mi napsal Petr. Budeme mu tak říkat, i když kdoví, jak se doopravdy jmenoval. A já zjistila, že je o dobrých patnáct let mladší! No nejdi do toho!
Naletěla jsem jak malá holka
Sešli jsme se s Petrem v parku. Bylo to tak romantické! Samozřejmě se mi hned zalíbil – vždyť mu nebylo ani čtyřicet! Slovo dalo slovo a pozval mě na druhý den na večeři do luxusního podniku, kam jsem toužila zajít, ale nebylo s kým. Večeře proběhla, víno teklo proudem a když přišlo na placení, práskl se do čela: „Promiň, já zapomněl doma peněženku!“ Tak jsem vytasila kartu a zaplatila skoro tři tisíce. Proč ne? Následoval báječný sex u mě doma a já byla blažená.
A přišel měsíc úžasného sexu. Už bez večeří, ale co na tom? Kamarádka mi tiše záviděla. A pak, po jedné obzvlášť povedené sexuální hodince, pronesl Petr: „Nepůjčila bys mi dvacet tisíc? Mám nějaké problémy ve firmě, vrátím ti to cobydup.“ A já půjčila, ovšem za týden si řekl o padesát a já mu je zase dala. Pořád jsem byla v klidu. Následoval prodloužený víkend, který jsem zaplatila já, s tím, že slíbil, že po neděli se srovnáme. Takže jsem mu věřila.
A pak zmizel ze světa. Mobilní číslo samozřejmě neexistovalo a kde bydlí nebo jiné info jsem o něm neměla. Jak já byla hloupá! Tolik, že jsem se bála to komukoli říct. Kamarádce jsem řekla půl pravdy. Že mě nechal a ze seznamky se rychle odhlásila. I když mě napadlo, že bychom ho, kdybych se svěřila kámošce, možná mohli ulovit… Ale co z toho? Žádný papír o půjčce jsem neměla a bylo mi jasné, že mi bude klidně do očí lhát. Spolkla jsem slzy a slíbila si, že příště – bude-li nějaké – budu už moudřejší.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.