Kristýna (30): Moje kulatiny mi otevřely oči. Oslavila jsem je útěkem před svatbou

Třicet let – věk, kdy člověk tak nějak očekává, že už bude mít v životě jasno. Já měla jasno už dávno: po třech letech vztahu s Filipem jsme se měli vzít. Cítila jsem se ním dobře, bezpečně, a to dokonce i s jeho kamarády. Ostatně, na první pohled do očí jeho nejlepšího kamaráda Lukáše jsem věděla, že on bude mým svědkem a oporou po celý život.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (41): Chtěla jsem být vdaná za svého manžela, ale ne za deset jeho přátel, kteří nám kecali do života

Přípravy na svatbu jsem nezvládala

Přípravy na svatbu byly v plném proudu, šaty visely na skříni, oblek pro ženicha u krejčího, hosté potvrzení, dekorace sladěné. Přesto jsem v sobě cítila divný neklid. Filip byl dokonalý – v takovém tom katalogovém slova smyslu. Vždy upravený, pozorný, nikdy nezapomněl koupit květiny k narozeninám a o víkendech pečlivě myl auto. Ale tenhle pocit se nedal jen tak odmáznout jako příliš dlouhý seznam úkolů na ledničce.

Navíc, kdykoliv se objevil Lukáš, všechno to dokonalé ladění svatby mi začalo připadat směšné. Lukáš vždy přišel s takovým tím nezaměnitelným humorem, který z něj přímo čišel. A když míra mého neklidu vyvrcholila v pátek večer, týden před svatbou, rozhodla jsem se, že se rozptýlím a vyrazím s Lukášem na pivo, jen abych vypustila páru a trochu se pobavila. Jenže večer plynul, Lukáš mě rozesmíval a já si najednou uvědomila, že se směju mnohem víc, než jsem se smála za poslední rok. Z Lukášových vtipů a výrazů jsem cítila takovou tu radost ze života, co mi s Filipem chyběla.

Mohlo by Vás zajímat:

Magdaléna (29): Před svatbou jsem se necítila dobře a rozhodla jsem se ji zrušit. Teď čelím ještě zásadnějšímu rozhodnutí

Potřebovala jsem změnu

Ráno jsem vstala s hlavou plnou myšlenek. Podívala jsem se na své svatební šaty a v hlavě mi vyskakovala Lukášova slova, jeho pohledy a všechno to bláznivé, co jsme spolu zažili. Já toho svého „svědka“ měla vedle sebe celou dobu, jen jsem si nepřiznala, že bych chtěla, aby byl mnohem víc než svědkem. Stála jsem u okna s hrnkem kafe a došlo mi, že ta svatba by byla dokonalá, ale co ten život potom? Měla jsem přece právo na trochu chaosu, na bláznivý příběh, co dává životu smysl.

A tak jsem se rozhodla. Na své třicáté narozeniny jsem Filipovi s lehkým pocitem viny napsala zprávu – slušnou, ale jasnou. „Odjíždím. Svatba se ruší. Neber si to osobně.“ Po dvou minutách jsem ke vzkazu přidala ještě PS: „Ber si to osobně.“ Když se vrátil domů, už jsem byla na cestě. Cítila jsem volnost, takový ten pocit, jako když vylezete z horké sprchy a víte, že máte před sebou celý den bez plánů.

Na svatbu jsem sice nedorazila, ale zato jsem se to rozhodla pořádně oslavit. S Lukášem jsme vyrazili na výlet a nechali všechny hosty, dekorace a květiny pěkně za sebou. Rozloučila jsem se s katalogovým Filipem a přivítala skutečný život. Občas je zkrátka lepší slavit životní jubileum útěkem než svatbou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (39): Měsíce jsem se odhodlávala k rozchodu. Pak ale přišla krutá zpráva, která vše vyřešila