Dodržovat místní zvyky a etiketu při stolování je určitě důležité. Nechceme přece, aby si náš hostitel začal myslet, že si jeho pozvání nevážíme a neumíme se chovat. Ve středověké Číně byste se ale nejspíš ocitnout nechtěli, tamní zvyky byly opravdu brutální.
Spoustu poznatků o čínské, potažmo asijské kultuře, si s sebou přivezl cestovatel Marco Polo. Kromě mnohdy kuriózních pokrmů se také setkal s tradicemi dodržovanými u stolu, z nichž dodnes mrazí.
Porážka před večeří jako divadlo pro stolovníky
Tématem stolování se zabývá i spisovatel Anthony Bale ve své knize Průvodce středověkého cestovatele. V ní shromáždil pravidla chování platná za vlády Mongolů v Číně. Tak kupříkladu mytí rukou. Ponořit ruku do misky s vodou bylo urážející. Ruce se musely se opláchnout pod tekoucí vodou, což z hlediska hygieny zase tak špatný zvyk nebyl.
Při přípravě pokrmů z masa se postupovalo následovně. Zvířeti byly před hosty svázány nohy a rozříznuto břicho. Řezník pak uchopil ještě tlukoucí srdce a mačkal ho tak dlouho, dokud nepřestalo bít. Dnes by to asi mnoha lidem vzalo chuť k jídlu. Když už se maso vařilo v hrnci, nesměl se do něj zapíchnout nůž a tímto způsobem ho vyndat. Věřilo se, že by se tím odebrala síla plamenům. Nebylo dovoleno ani přes oheň přejít. Zakázáno bylo také vylévat mléko a odkládat na zem nápoje a jídlo.
Čínský savoir vivre: Hlavně nesníst víc než ostatní
Ač to, dle výše uvedených informací, tak nevypadá, i v Asii platilo takzvané savoir vivre ("umění žít" - znalost zdvořilosti, elegance, dobrých mravů a etikety). Podívejme se třeba na to, kdo začal jíst jako první. Hosté začali jíst až poté, co si dal první sousto hostitel. A bylo úplně jedno, že je host, díky svému postavení, na vyšší příčce společenského žebříčku.
Muselo se také dávat pozor na to, aby někdo nesnědl víc než ostatní. Někdy se ale stalo, že hospodář pozval hosta na večeři, ale fakticky jídlo dát nechtěl. Pak musel platit. Jestliže mu nenalil ani kumys (alkoholický nápoj ze zkvašeného kobylího mléka), stálo ho to jednu ovci. Když neposkytl pocestnému přístřeší, přišel o tříletou klisnu. Pak tady byly ještě krádeže mezi sousedy. Přivlastnění si obilí někoho jiného se pokutovalo jedním koněm. Za čaj a víno se ukládal trest v podobě pěti kusů dobytka.
Chyby, které by vás stály život
A konečně přestupky, které se trestaly smrtí. Pokud se hodovalo v jurtě a někdo se tam vymočil, přišel o život. Pokud ale měl dotyčný třeba průjem a nemohl za to, přežil. Musel však zaplatit mágovi, který prostor očistil pomocí rituálu. To pak museli všichni ven.
Jestliže bylo jídlo náhodou zkažené a host ho vyplivl, následky tohoto chování byly velmi vážné. Za jurtou se vykopala díra, do níž se pak vhodilo tělo zabitého "plivače". A co když se někdo začal jídlem dusit? Asi jedl moc rychle, protože chtěl pozřít více pokrmů než ostatní. Do jámy s ním... Aby se tomu člověk vyhnul, bylo asi lepší vůbec nejíst. Ale kdoví, třeba i tohle by byl bráno jako urážka..
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Savoir vivre
Ciekawostkihistoryczne.pl: Kara śmierci za… złe jedzenie