Lada (48): Mé dva tituly mi komplikují vztah. Prý se vedle mě cítí jako vesnický balík

Zato, že jsem se nezbláznila z nečekaného odchodu manžela, který žil roky dvojí život s mnohem mladší ženou, vděčím mé chaloupce. Malému vesnickému stavení, které jsem zdědila po mamince. To stavení roky chátralo, čekalo na svůj čas. Ten nastal během rozvodu. Na venkov jsem začala utíkat pro energii a sílu do dalších dní. A pak tu byl také soused Jirka, místní zemědělec.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (54): Dceřino vzdělání nás stálo majlant. Ona dnes dává přednost mytí nádobí v hospodě a tahá se s cizinci

Něco nám brání být spolu

Vždy, když jsem v pátek přijížděla, kutil obvykle cosi okolo svého domu. Nejprve jsme se jen zdravili, po čase povídali přes plot. Pak mi začal radit s některými pracemi, a nakonec i pomáhat. Opravil mi plot, okenice, pořezal staré stromy a mnoho dalších věcí – přes mé protesty vše za symbolickou cenu.

Časem se náš sousedský vztah změnil na přátelský a trávili jsme spolu nejen „pracovní“ čas. Zašli jsme na pivo, občas grilovali, no a jednou večer se grilování protáhlo a já u Jirky přespala... Zdálo se, že se mezi námi rodí báječný partnerský vztah. I přes souznění a oboustranný zájem jsem však cítila, že se drží zpátky.

Během jednoho hezkého večera jsem využila otevřené atmosféry a na rovinu se ho zeptala: „Jirko, co nás vlastně drží od toho, abychom byli spolu, abychom byli víc než kamarádi s bonusem?“ Odpověď mě zaskočila. „Ty jsi z města, máš dvě vysoké a já jsem chlap od krav a traktoru. Nepatřím do tvého světa!“

Mohlo by Vás zajímat:

Anita (48): Byla jsem ráda, že dcera odešla z naší vesnice do Brna. Dokud jsem nezjistila, jak platí nájem

Prý se vedle mě cítí jako „vesnický balík“

Byla jsem překvapená. Nikdy mě nenapadlo, že by toto mohl vnímat jako problém. „Ale to přece není důležité! To, co máme mezi sebou, není o vzdělání, ale o tom, jak se cítíme.“ Snažila jsem se ho přesvědčit. On se na mě jen smutně usmál. „Já vím, že ti na tom nezáleží, ale já mám pocit, že tě nedokážu dost dobře doplnit. Jsi vzdělaná, máš rozhled, cestovala jsi, a já se občas vedle tebe cítím jako vesnický balík.“

Ten večer jsme si o tom ještě dlouho povídali. Snažila jsem se mu vysvětlit, že pro mě vzdělání není to, co určuje, jak se k sobě dva lidé hodí. Ale cítila jsem, že to nebude vůbec tak jednoduché.

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (30): Přestěhoval jsem se z vesnice do města. Překvapilo mě, že Velikonoce tady nikoho neberou

Nechám mu čas

Doma v Praze jsem o tom hodně přemýšlela. Chtěla jsem vztah dál rozvíjet. Jirka pro mě byl prostě chlap s velkým „CH“. Už jsem si vedle sebe nedokázala představit někoho jiného. Mohla jsem se na něj absolutně spolehnout a cítila se s ním v bezpečí. Rozhodla jsem se, že to nevzdám!

Další víkend jsem šla rovnou k věci. „Jirko, je mi jedno, jestli jsi tesař nebo profesor. Záleží mi na tobě, jsi nejlepší chlap, kterého jsem kdy potkala,“ řekla jsem. Chvíli tiše stál, pak mě objal a šeptl: „Laděnko, dej mi prostě čas. Není to o tobě. Musím si to všechno v hlavě srovnat.“ Moc doufám a moc si přeji, aby pochopil a asi i uvěřil, že pro mě není jen víkendové povyražením, které si rozmazluji kvůli zlatým ručičkám, ale chlap, kterého miluji kvůli zlatému srdci!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (30): Přestěhoval jsem se z vesnice do města. Překvapilo mě, že Velikonoce tady nikoho neberou