Adéla otěhotněla se svým přítelem, ale kvůli zdravotním problémům se museli přestěhovat do domu k partnerovým rodičům. Ani ve snu by ji nenapadlo, že toho bude litovat.
Bydlela jsem v Praze, měla jsem práci, přátelé, ale byla jsem sama. Jednoho dne jsem se seznámila s Danem a když jsem za pár měsíců otěhotněla, byli jsme štěstím bez sebe. Bohužel jsem měla zdravotní problémy, které se těhotenstvím zhoršily. Dan mel strach a jelikož byl tehdy často pryč, domluvil se s rodiči, že se přestěhujeme dočasně k nim na Moravu, aby na mě mohli dát pozor.
Stěhování na Moravu bylo zároveň i první seznámení s rodiči. Bylo to vymyšlené tak, že budeme bydlet dole a oni nahoře. Když jsme večer se smíchem ukončili, cestou dolů jsem zaslechla tchyni, jak říká: “…prosím tě, z Prahy, s rodiči se nevídá, těhotná po pár měsících. No, je to jejich problém!“ Byl to šok, celý večer byli tak milí a nabízeli mi, ať jim říkám maminko a tatínku.
Tchyně úplně otočila
Druhý den odjel Dan služebně pryč. A tehdy to vzala tchyně do svých rukou. Diktovala mi, kde budu mít věci, v kolik hodin je oběd. Potřebovala jsem si vyprat, ale zabrala pračku a po každém vyprání do ní dávala další prádlo. Na mě přišla řada až za čtyři dny. Když jsem ho šla pověsit, zhrozila jsem se, znaly jsme se pět dní a ona mi věšela spodní prádlo.
Kvůli těhotenství jsem nemohla spát a usínala jsem až v pět ráno. Jenže v sedm tchyně rozrazila dveře, že nese snídani a zabouchla. Spala jsem dál, ale v půl dvanácté přinesla oběd. Když jsem se koupala v naší koupelně, vešla dovnitř a řekla: “Já si naberu vodu na kytky, ať nemusím nahoru.“ Myslela jsem, že omdlím. Dan stojí ve všem při mně, ale není tu pokaždé a já mu nechci říkat o každé drobnůstce. Navíc jsem nechtěla dělat dusno, když nám poskytli bydlení.
Už jsem to nezvládala
Po porodu Adámka mě trápilo zdraví. Když mu bylo 7 týdnů, skončila jsem na kapačkách. Bohužel jsem v nemocnici byla často a Dan nemohl jen tak nechat práce, takže se o něj starala tchyně. Dan jezdil pro moje mléko a tchyně volala, že úspěšně NAKOJILA Adámka. Z toho mi bylo úplně špatně. Doma mi pak radila, co mám dělat, protože ona mu teď rozumí líp. Byl to hrozný pocit. Rok po porodu jsme měli svatbu. Ale ani po ní jsme nevyřešili bydlení, navíc mi pořád bývalo špatně, takže podle Dana bylo rozumnější, abychom zůstali.
Milena (28): Jsem pořád panna. Dlouho jsem čekala a teď se každý bojí (+AUDIO)
Sesypala jsem se
Jednou se tchyně opila a se smíchem se mi svěřila, že když byly Adámkovi dva roky a já byla na operaci, tak na něj nedávala venku pozor a když ho za nějakou dobu hledala, našla ho o kilometr dál, jak přešel sám silnici a šel do obchodu. V ten moment jsem se neudržela a všechno jí vpálila do obličeje! Její chování bych ještě vydržela, ale ohrozit mého syna na životě?! To nikdy! Úplně jsem se z toho sesypala a zašla za doktorkou. Předepsala mi antidepresiva a já jela domů. Tam na mě čekala tchyně a vysmívala se, že jí volala doktorka, která je její sestřenice a všechno jí řekla. Začaly jsme na sebe křičet. Teď spolu nemluvíme, ale s manželem jsme konečně začali stavět dům. Sice to potrvá, ale vím, že tu nebudu napořád a vydržím to. A hlavně, na návštěvu za nimi už nikdy nepojedu!
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.