Adriana (22): Mám panickou hrůzu z koček. Po jedné magické úplňkové noci se vše změnilo

Už od dětství se velmi bojím koček. Přesně nevím, co za tím stojí. Každopádně mám z nich strach.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (39): Otec přes deset let nežije. Poprvé od jeho smrti se mi zjevil a měl k tomu důvod

Strach z koček

Moje babička na rozdíl ode mě kočky milovala. Na vesnici, ve které bydlela, jich bylo nespočet. Měla jsem sice víkendy u babičky ráda, ale vadily mi tam ty kočky. Klidně si sedly pod okna a celou noc mňoukaly. Šel z toho strach. Nemohla jsem u toho nikdy usnout. Běhal mi z toho mráz po zádech.

Matka si vždycky přála kočku, ale jenom kvůli mně si ji nikdy nepořídila. Vždycky říkala, že si počká, až budu dospělá a odstěhuji se. Byla jsem jí za to nesmírně vděčná. Kdybychom doma měli kočku, asi bych to nepřežila. K panice mi stačilo i jenom to, když se kolem mě kočka mihla na ulici. Okamžitě jsem vzala nohy na ramena a běžela jsem pryč.

Po škole jsem si našla práci a vlastní bydlení. V té době jsem už měla přítele. Bylo nutné, aby o mé fobii z koček věděl. Sice tomu nerozuměl, ale respektoval to. Náš byt se nacházel v jednom činžovním domě. Uznávám, na venek nevypadal nic moc, ale mně se takové bydlení zamlouvalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (61): Manžel za mnou chodil i po smrti. Musela jsem jeho duši požádat, aby už se nevracela

Noční můry

Majitel celého objektu se dušoval, že v tomto místě se kočky nenacházejí. To pro mě bylo nejdůležitější. Jenže velmi rychle se mi v novém bytě začaly zdát noční můry, na které jsem nikdy netrpěla. Každou noc se mi zdálo, jak ležím v posteli a na mně sedí tisíc koček, které mňoukají. Vždycky jsem se probudila celá zpocená a vyděšená.

Přítel Ondra se mi snažil jemně naznačit, že bych možná měla navštívit doktora. Měl strach, protože sám vnímal, že se to celé zhoršuje. Já přemlouvala sama sebe, abych se přestala bát. Začala jsem pít čaje pro klidné spaní, ale nic nezabíralo. Strach mě velmi omezoval. Doufala jsem jen v to, aby to rychle odeznělo.

Blížil se úplněk, což jsem zjistila jenom díky tomu, že ta informace běžela v televizi. Ten večer jsem byla velmi unavená. Šla jsem spát s pořádnou dávkou čaje. Usnula jsem na svoje poměry velmi rychle. V jednu ráno jsem se probudila, ale zjevně ne do stavu úplného vědomí. Otevřela jsem oči a naproti sobě jsem ve tmě viděla veliké žluté oči.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (38): V jednom roce mi zemřel otec i dědeček. Na Vánoce mi ale dali znamení, že jsou zase spolu

Úplněk mě vyléčil

Chtěla jsem vzbudit Ondru, ale nemohla jsem se ani hnout. Ležela jsem v posteli s myšlenkou, že přesně vím, co chci udělat, ale nešlo to. Snažila jsem se otevřít ústa, abych alespoň zařvala. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Vtom jsem cítila kroky po peřině. Snažila jsem se kopat nohama, ale nemohla jsem s nimi hnout ani o milimetr. Uvědomila jsem si, jakému zvířeti kroky odpovídají. V tu chvíli se do mě dala veliká zima i strach.

Zavřela jsem oči a doufala jsem, že je to jen sen, ze kterého se za chvíli probudím. Když jsem znovu otevřela oči, měla jsem před sebou kočičí hlavu. Vyjekla jsem, ale můj křik se ztratil někde v mém hrdle. Šokem jsem ztratila vědomí. Probrala jsem se ve čtyři ráno. Na peřině leželo malé kotě, které koukalo velmi hladově. Místo strachu, který jsem v sobě roky měla, se ve mně probudila lítost. Všimla jsem si, že je otevřené okno. Pravděpodobně se jím dostalo dovnitř. Od tohoto dne jsem chovatelkou malé kočky. Jmenuje se Luisa.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (38): Když mi bylo pět let, utopila se mi matka. Táhne se to se mnou celý život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.