Ivana (39): Otec přes deset let nežije. Poprvé od jeho smrti se mi zjevil a měl k tomu důvod

Když mi umíral tatínek, snažila jsem se do posledního chvíle být u něj. Držet ho za ruku a modlit se, aby neměl příliš veliké bolesti.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (38): V jednom roce mi zemřel otec i dědeček. Na Vánoce mi ale dali znamení, že jsou zase spolu

S tátou do poslední chvíle

Nebylo lehké se dívat tátovi do očí a přitom vědět, že umírá. Rakovinou byl zcela prorostlý a nebylo mu pomoci. Vybral si sám, že chce umřít doma, ne v nemocnici. S nutnou dávkou léků proti bolesti si ho matka vzala domů. Na omezený čas jsem se k nim zpátky nastěhovala, abych mohla pomoci, jak mámě, tak tátovi, který umíral.

Netrvalo to příliš dlouho a po dvou měsících od propuštění z nemocnice táta zemřel. V ten den jsem ho držela za ruku celý den a celou noc. V půlnoci vydechnul a já byla s ním. Byl to velmi zvláštní pocit. Člověk v jedné minutě dýchá a v té další už je po všem. Než naposledy táta vydechnul, slabým hlasem mi pošeptal: „Jsi dobrý člověk, budu se snažit tě chránit, jak to jen půjde i ze shora.“

Říká se, že čas všechny rány zahojí. Zprvu jsem tomu nevěřila, ale po pár letech člověk dojde ke smíření. Matka se z toho vzpamatovala a já také. Uchovala jsem si krásné vzpomínky a moje srdce bylo stálé plné lásky, kterou mí táta po celý jeho život dával.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (38): Když mi bylo pět let, utopila se mi matka. Táhne se to se mnou celý život

Táta mě přišel varovat

Už léta se živím jako pošťačka. Mám na starosti celkem tři rajóny v naší vesnici. Mě ta práce vyloženě baví a dělám ji ráda. Někdy jezdím na kole, v náročnější dny si beru v práci auto. Pracuji od ranních hodin, takže chodím poměrně brzy spát, abych ráno vstala. Jednou jsem takto ulehla už v osm hodin večer.

Probudila jsem se o půlnoci s divným pocitem. Cítila jsem přítomnost někoho dalšího. Prošla jsem celý byt, ale nikdo tam nebyl. Znovu jsem ulehla. Než jsem zabrala tvrdým spánkem, nade mnou se zjevil nepatrný obláček, který měl podobu mého tatínka. Ležela jsem jako přikovaná a jen jsem čekala, co se bude dít.

Šeptem ke mně promluvil: „Dávej si zítra pozor, hrozí ti nebezpečí, vyhni se trase, kterou běžně jezdíš, a jeď jinudy.“ Ve vteřině jeho tvář zmizela. Já jsem se podívala na hodiny a uvědomila jsem si, že je stejný čas jako před deseti lety, kdy táta zemřel a já ho držela za ruku. Teď se mi zjevil a snaží se mě chránit.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (36): Zoufalé volání mého zemřelého otce mě děsilo. Nakonec jsem našla způsob, jak jeho duši dopřát klid

Neposlechla jsem a málem zemřela

Rozhodla jsem se ho poslechnout a ráno jsem vstala s tím, že si musím dát pozor. Na ten den bylo hodně pošty a mě čekal perný den. Nebylo zrovna lehké, abych měnila trasu, jak mě táta nabádal, protože objíždět část vesnice by mi vzalo dost času. Nakonec jsem si řekla, že to risknu.

Když jsem se blížila k hlavní silnici, uslyšela jsem ránu od předního kola. Najela jsem ke kraji a šla se podívat kolem auta. Kolo u spolujezdce bylo měkké. Nikde ale neleželo nic, přes co bych přejela a kolo píchla. Když vtom jsem zvedla hlavu. O několik metrů dál se stala ošklivá nehoda.

Stačilo pár vteřin a byla bych toho součástí. Myslím si, že tím, že jsem otce neposlechla, mi nakonec pomohl sám. Čím? Právě tím, že mi nedal možnost pokračovat v jízdě dál. Střet osobního auta s kamionem si vyžádal dva lidské životy. Jenom díky tátovi dnes žiji.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (24): Součástí mého života se stal stín, který chodí stále se mnou. Divné je, že se ho vůbec nebojím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.