Když se Marie nečekaně rozvedla, poradila jí snacha Adriana, aby si na samotu pořídila psa. Marie neváhala a vzala si hned tři. Nebylo by na tom nic špatného, kdyby je nedávala hlídat právě Adrianě. Ta zuří, protože psi jsou nevychovaní a všechno ničí. Hledala zastání u manžela, ale neuspěla.
Tchyně Marie (63) si na stará kolena zažila rozvod. S manželem Jaromírem (35) jsme se jí snažili být oporou. Já jsem se jí snažila v dobré víře poradit, jak na samotu. Navrhla jsem, aby si koupila třeba psa. Ona neváhala a pořídila si hned tři. Když jede pryč, my je musíme hlídat, což mi není po chuti.
Tchyně si na můj popud pořídila psy
Tušili jsme, že to mezi Marií a jejím manželem není růžové. Jaromír byl přesvědčený o tom, že táta má milenku. A měl pravdu. Když to loni v létě celé prasklo, kolem jeho rodičů lítaly třísky. Marie zuřila jako tasmánský čert. Věřím, že rozvod v jejich věku vážně nečekala.
Jaromír s ní v jednom kuse visel na telefonu a utěšoval ji. Já s pomocí naší dvouleté dcerky Gábiny dělala to samé. Strkala jsem jí Gábinu, jak to jen šlo. Bylo nutností, aby tchyně přišla na jiné myšlenky. Byla na dně. „Já ho milovala, chápeš to?" plakala mi na rameni. „Co teď budu dělat? Umřu sama..." vzlykala a utírala si slzy. „Tak si pořiď psa," vypadlo ze mě.
Marie se na mě v první chvíli podívala tak, jako že jsem se snad zbláznila. „Já a pes?" podivila se nad tím nápadem. Nakonec ho proměnila v realitu. O týden později mi volala s radostí v hlase a naléhala, abych s dcerkou hned přijela. U dveří nás vítali tři malí jorkšíři. Jeden bafal přes druhého a tchyně se nad nimi radovala.
Psy dává na hlídání k nám
„Ten nejmenší je Rufus, ten flekatý Adolf a fenečeka je Nella," vysvětlovala nadšeně. Za tu chvíli, co jsme u ní byli, mi stihli počůrat kabelku, překousat nabíječku a umazat šaty. Neřekla jsem ani slovo, protože jsem Marii nechtěla kazit radost. „Jsou úžasní. Měla jsi skvělý nápad," děkovala mi tchyně. Byla jsem ráda, že se zase usmívá, jen jsem nepochopila, proč si nevzala pouze jednoho.
Ona to hájila tím, že jsou z jednoho vrhu a trhalo by jí srdce, kdyby je od sebe rozdělila. Dva měsíce byl klid, než přišla s prosbou o první hlídání. „Jedu s ženskýma na wellness pobyt, ale pejskové tam nesmí. Pohlídáte mi je týden?" sondovala u manžela. Ten na nic nečekal a rovnou to matce odsouhlasil.
Můžu vám říct, že ten týden byl očistec. Každé ráno všechny ty potvory venčit. Psi štěkali, i když neměli důvod. Ten týden se Gábina pořádně nevyspala, protože sotva jsem ji pracně uspala, začal psí orchestr. Všechno okusovali, ničili a pořád štěkali. Když jsme je Marii předávali, naznačila jsem, aby už raději nikam nejezdila.
Už ty psy u sebe doma nechci
Na Vánoce ale znovu přišla s tím, že by je potřebovala hlídat. Měla jet ke své sestře, ale ta psy pro změnu bytostně nesnáší. Byla jsem připravená říct ne, ale Jaromír to zkazil. Odkýval to matce s tím, že je to pro nás vlastně potěšení. Tomu jsem se musela tiše smát. Opět jsem zažívala týden ve stresu. Ta psiska jsou nevychovaná, dělají si, co chtějí. Já se o ně starat nechci.
Přece když si je pořizovala, měla myslet i na čas, kdy s nimi nebude moct být. Ozvala jsem se u Jaromíra, ale ten mě poslal do háje. „Myslím si, že nám nic neudělá, když je mámě sem tam pohlídáme. Tak nedělej z komára velblouda," uzemnil mě. Letos si Marie plánuje užít týden dovolené u moře a už automaticky předpokládá, že hlídáme my. Pokud ano, balím se a jedu pryč. Ať se o ně Jaromír stará sám. Nejsem žádný psí hotel.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.