Romanu s manželem štvou sousedé, kteří si pořídili tři psy. A ti v jednom kuse štěkají. Romana požádala sousedy, aby byl alespoň v noci klid, ale nepochodila. Podle nich je v pořádku, když pes štěká.
Pokud člověk chytne špatné sousedy, je to konec. Vím, o čem mluvím. Ti naši si pořídili tři psy a nám skončil klid. Už déle jak rok posloucháme takřka neutichající psí štěkot. Domluva s nimi není možná, a tak zvažujeme, co s tím budeme dělat, když ani spát se nedá.
Máme nové sousedy
Když se naši tiší staříci od naproti rozhodli, že je na čase jít do domova důchodců, s manželem Samuelem (40) jsme to málem obrečeli. Byli to milí lidé, kteří by se pro ostatní rozdali. V létě nám dávali jablíčka a meruňky. My jim na oplátku v zimě pomáhali odhrnovat sníh a tahali dřevo. Měli jsme vážně dobré sousedské vztahy.
Byli jsme jako na trní, kdo si dům koupí. Půl roku v něm probíhaly prohlídky. Doufali jsme ve stejně staré sousedy, abychom se s nimi mohli přátelit. Nakonec se nastěhovala Dominika (25) s Daliborem (40).
První dojem byl víc než dobrý. Hned se přišli představit a předem se omluvit, že budou dělat jisté úpravy, tak ať jsme trpěliví s případným hlukem. Nakonec se u nich na zahradě prášilo sotva tři měsíce a bylo po všem. Samuel si dal sem tam s Daliborem pivo a zdálo se, že i s nimi budeme mít dobré vztahy.
Sousedé si pořídili tři uštěkané psy
Bude tomu rok, co každý den posloucháme psí štěkot. Ti dva emani odnaproti si koupili tři psy. Tři veliké a uštěkané psy, které nevychovávají. Dokud to byla štěňata, celkem se to dalo snášet. Spíše kňučela a nebyla moc slyšet. Sotva psi vyrostli, jejich pod kůži se vtírající štěkot nemá konce. Mít doma malé dítě, tak se asi zblázním. Myslím, že by bylo pořád vzhůru.
Dominika s Daliborem se chovají tak, jako kdyby bylo zcela normální, že jejich mazlíčci od rána do večera štěkají. Oni jsou schopní u toho sedět na zahradě a povídat si. Já ani vlastně nevím, proč ta psiska pořád štěkají. Stačí, aby někdo prošel kolem, nebo začal rozhlas, a už jedou. A jak jsou tři, tak je to hotový orchestr.
Nikdy jsem snad neslyšela, že by je jeden z nich okřikl. Doma jsme to se Samem řešili a dohodli se, že Dominiku a Dalibora požádáme, aby si tu zoologickou uklidnili. Přes den jsme tolerantní a snažíme se to nevnímat. Ale v noci, to chceme prostě spát. Když jsme se jim to snažili v přátelském duchu vysvětlit, řekli, že psi štěkají. A tak to prostě je. Tečka.
Sousedům to přijde normální
Docela mě to zarazilo. Přijít takhle někdo za mnou, určitě s tím něco udělám. Dalibor má pravdu v tom, že pes umí štěkat, a tak štěká. Jen už nechápu ten důvod, proč musí štěkat i v noci. Stačilo by, kdyby si je zavřeli a bylo by po problému. Údajně to ale jsou venkovní psi, kteří do domu nechtějí. A proč tím máme trpět my?
Zjišťovali jsme si v celé ulici, jak se k tomu staví ostatní. Nejsme jediní, komu to vadí, ale bylo nám vysvětleno, že se s tím nic dělat nedá. Možná tak zkusit nahlásit rušení nočního klidu. Nechci na nikoho chodit žalovat na úřad nebo snad na policii, ale chci se vyspat. Už se na sebe se sousedy neusmíváme. Panujme mezi námi nevraživost. Nemám tušení, jak se proti tomu dá vlastně bojovat, když domluva nepomohla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.