Když se Alena přes svého přítele seznámila s Lídou, myslela si, že jejich přátelství nemůže nic ohrozit. To se ale ošklivě spletla. Jednoho dne dohodila kamarádce, která dlouho nemohla najít stabilní zaměstnání, místo u sebe v kanceláři. Dnes toho hluboce lituje.
Od osmnácti let jsem měla velmi dobrou kamarádku Lídu (38). Seznámily jsme se díky mému bývalému příteli, který dělal stejně jako Lídin manžel automechanika. Byla to právě Lída, kdo mě po rozchodu utěšoval a pomohl mi znovu se postavit na nohy. Doufala jsem proto, že jsem v ní našla kamarádku na život a na smrt.
Nabídla jsem kamarádce místo u nás v kanceláři
Lída byla tehdy na mateřské, zatímco já pracovala ve fabrice. Roky plynuly, já se od výrobní linky dostala na administrativní pozici a Lída už nějaký ten pátek hledala práci. Zpátky do bývalé firmy se vrátit nechtěla, a tak to zkoušela jinde. Nikde ale nevydržela dlouho. Buď nesedl kolektiv jí, nebo ona jemu. Její manžel vydělává dost peněz, aby je uživil, tudíž o výši výdělku Lídě nešlo.
Nedávno se v naší kanceláři uvolnilo jedno administrativní místo, které se nám nedařilo obsadit. Lída tou dobou opět sháněla práci a já přemýšlela, zda jí o pozici říct. Tušila jsem totiž, že ji jen tak něco neuspokojí a že ani žádnou práci ve skutečnosti nechce. Nakonec mi to ale nedalo a o místu jsem jí řekla. Lída byla nadšená a já to hned další den domluvila se šéfem. Přijali ji.
Chtěla jsem kamarádku varovat, že ji vyhodí
První měsíc proběhl hladce. Lída byla opravdu šikovná a snad i spokojená. Hned další měsíc ji ale začala bolet krční páteř, a tak byla pár dní doma. Po návratu do práce jí pro změnu onemocněla dcerka, takže musela znovu na ošetřovačku. V té době zrovna přišel covid a naše firma umožnila lidem pracovat na home office. Lída za to samozřejmě byla ráda. Podklady jsem jí vozila cestou domů a takhle to fungovalo nejprve týdny a potom i měsíce.
Jakmile se Lída cítila byť jen nepatrně hůř, zůstala na home office. I když covid polevil, stále pracovala z domova. Neminul měsíc, aby nebyla minimálně jednou nemocná. Náš vedoucí si ji proto pozval na ,,kobereček", kde jí řekl, že takhle to dál nejde, a zakázal jí home office. Pomohlo to pouze na měsíc, pak byla Lída opět každou chvíli nemocná.
Já si byla jistá, že to jenom hraje, aby mohla zůstat doma a přitom být zaměstnaná. Když se to takto táhlo už rok a já tušila, že kamarádku čeká vyhazov, začala jsem si od ní držet odstup. Bavily jsme se převážně jen o práci. Ve volném čase jsem omezila naše návštěvy, protože mi bylo nepříjemné vědět, že ji vyhodí, a zároveň se tvářit, že se nic neděje. Jednou jsem ji nenápadně varovala v naději, že si uvědomí vážnost své situace, ale nepomohlo to.
Vyčetla mi, že jsme ji z kanceláře vyštípala já
Po roce a půl Lídu opravdu vyhodili. Čekala jsem, jak se k tomu postaví. Doufala jsem, že bude soudná a uzná svoji chybu, a také jsem doufala, že budeme zase kamarádky. To se bohužel nestalo. Lída to vzala hodně špatně, chybu si nepřiznala a bylo jí i jedno, že nám v kanceláři bude chybět jeden člověk.
"O co jde? Však práce je teď méně, takže to zvládneš sama s Jarkou. Já můžu aspoň v klidu zůstat doma na ošetřovačce nebo neschopence," vpálila mi do tváře. "Stejně za to můžeš ty. Všimla jsem si, jak se poslední dobou ode mě držíš dál. Už jsi mě prostě v práci nechtěla a postarala ses o to, aby mě vyhodili," obvinila mě.
Po několika dnech jsem se ji ještě pokoušela kontaktovat a vysvětlit jí, jak to ve skutečnosti bylo a proč jsem se od ní držela zpátky, ale setkala jsem se pouze s hromadou nepěkných slov na svoji adresu. Naše dlouholeté přátelství tak definitivně vzalo za své. Mrzí mě to, ale asi to tak mělo být. Pro mě z toho každopádně plyne ponaučení. Už nikdy nikomu nebudu dohazovat práci.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.