Narození dítěte je jedna z nejdůležitějších událostí v životě ženy. Diana sice po dětech netouží, ale když se její nejlepší kamarádce Sandře narodil syn, radovala se také. Jenže teď má pocit, že se jí Sandra vzdaluje. Na Dianu si hledá čas jen stěží. A když už se potkají, prakticky si nemají co říct.
Se Sandrou (29) se známe přes patnáct let a prožily jsme toho spolu hodně. Už dlouho ji beru jako svoji nejlepší kamarádku. Když jsem měla svatbu, šla mi za svědka. A když se před dvěma lety vdávala Sandra, šla jsem jí za svědka já.
Známe se už dlouho
Seznámil nás společný koníček. Obě jsme vášnivé tanečnice a pohyb prostě zbožňujeme. Před patnácti lety jsme začaly chodit na stejný kroužek tance. Tam jsme se daly dohromady. Sandra byla vždy velmi tichá dívka. Já jsem byla jejím pravým opakem, pusu nedokážu nikdy zavřít.
Přestože jsme byly takto odlišné, ihned jsme si padly do noty. Sandra vždycky uměla usměrnit moji bouřlivou povahu. Věděla, jaká jsem, a tak moje časté eskapády tolerovala. Mám díky ní překrásné vzpomínky. Na spoustu společných dovolených, na výlety i spolubydlení.
Na roli tetičky jsem se těšila
Před půl rokem se Sandře narodil syn Mikuláš. Moc jsem se na něj těšila, říkala jsem si, jak je budu oba navštěvovat a budu si s Mikulášem hrát. Moc jsem se na ty chvíle těšila. Sama totiž děti nemám. Ani je nechci, proto všechnu svou lásku dám Mikulášovi a Sandře.
Tak jsem si to plánovala. Ale od porodu jsem Sandru a Mikuláše viděla jen párkrát. Nejdřív mi řekla, že návštěvy bude přijímat až po šestinedělí. Naprosto jsem její přání chápala a respektovala. A proto jsem Mikuláše poprvé viděla až tehdy, když mu byly skoro dva měsíce. Byl naprosto úžasný. Během mojí návštěvy skoro ani nezaplakal a já jsem se nad ním mohla jen rozplývat.
Vídám je méně, než bych chtěla
Sandra vypadala unaveně, ale ohromně spokojeně. Zdálo se, že novou roli zvládá docela dobře. Ptala jsem se jí, jestli je teď budu moci navštěvovat častěji. Odpověděla mi, že v tom nevidí žádný problém. Ať se vždy předem ozvu a ona mi řekne, jestli mají čas. Pravidelně Sandře píšu ob dva týdny, jestli bych za nimi nemohla dojet. Ale většinou mi odpoví, že nemají čas.
Velmi mě to mrzí. Zdá se mi, že se mezi námi vytvořila velká propast. Píšeme si velmi málo. A když už se k nim dostanu, přijde mi, že si nemáme o čem povídat. Sandra mlčí a já najednou také nemám co říct. Chtěla bych, aby náš vztah byl stejný jako dřív. Zlepší se to, až bude Mikuláš starší, nebo přijdu o nejlepší kamarádku?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.