Alena nedala ani ránu bez kadeřnice a stylového oblečení. To se změnilo, když se stala maminkou. Všechny prostředky a energii věnovala svým dětem. A zapomněla pečovat i o sebe. Až jednoho dne jí manžel otevřel oči.
Několik let jsem jsem byla jedna z těch žen, které o sebe moc nedbají. Vždycky pro mě bylo mnohem důležitější, aby byli šťastní ti kolem mě. V mém případě mluvím o manželovi a dětech. Rodina pro mě byla vždycky na prvním místě. A to tak moc, že jsem zapomínala na sebe. Teď ale přišel čas to změnit.
Po narození dětí šly moje potřeby stranou
Když jsme se se Zbyškem (35) seznámili, byla jsem hvězda. Ulítávala jsem na oblečení a kosmetice. Celou výplatu jsem klidně utratila jen za sebe. Milovala jsem ten pohled do zrcadla. Zbyšek mi den co den dával najevo, že jsem krásná a přitažlivá. Poslouchat jeho komplimenty mi dělalo dobře.
Po porodu prvního dítěte už na takové věci nebyla kapacita. Nebyl čas ani chuť se nějak extra upravovat. Dny jsem trávila v teplákách a s drdolem na hlavě. Malovala jsem se, jen když jsme s manželem někam šli, což nebylo moc často. Po čase jsem šminky odložila úplně. Návštěvy kadeřníka jsem vyměnila za návštěvy obchodu s dětským oblečením.
Najednou jsem neměla potřebu vrážet peníze do sebe. Chtěla jsem pro syna to nejlepší, takže moje potřeby šly stranou. Zatímco on si to ulicemi štrádoval v módním oblečku, já byla pořád v těch teplákách. Zbyšek k mé vizáži nic neříkal, takže nebyl důvod něco měnit. Nebylo mi divné, že je náš vztah o tři stupně chladnější.
Po porodu jsem o sebe přestala pečovat
Mezi dětmi jsem se nestihla ani vrátit do práce. Anna přišla na svět ani ne rok a půl po bráškovi. Po druhém porodu se ze mě stala definitivní šmudla. Všechny své peníze jsem utrácela za děti. Nějaká posilovna nebo hodina manikúry nepřicházela v úvahu. Chtěla jsem, aby děti byli šťastné. Co jsem chtěla já, mi nepřišlo důležité.
Doma jsem dělala všechno pro rodinu. Uklízela celý dům, chodila sama na nákup. Zbyškovi jsem podstrojovala a myslela si, že v tom tkví štěstí rodiny. Zrcadlu jsem se raději vyhýbala, protože to nebyl hezký pohled. Manžel už se mnou nechtěl ani nikam chodit. Najednou jsem vypadala o deset let starší. Unavená a strhaná máma!
Když mě kamarádky zvaly na společnou akci, vždycky jsem odmítla. Myslela jsem si, že jako máma na něco takového nemám nárok. A opět jsem se domnívala, že dělám dobře, když jsem doma s rodinou. Jenže celé to bylo špatně. Představte si, že jste téměř tři roky permanentně doma s dětmi, nikam nechodíte, nic nezažíváte. Je to špatně, že?
Manžel už se na to nemohl dívat
To, že jsem si vybrala správného muže, mi Zbyšek několikrát potvrdil. A ani tentokrát mě nenechal ve štychu. Zcela otevřeně mi řekl, že musím zase začít žít. Na moje narozeniny mi připravil menší pohoštění. Vyloženě si nepřál, abych cokoliv dělala. Během přípitku řekl něco, co mi otevřelo oči. „Ty víš, že tě miluji, viď?" začal. „Takže to, co ti teď řeknu, myslím v dobrém..." Na chvilku se odmlčel.
„Už se nemůžu dívat na to, jak žiješ. Nestaráš se o sebe, myslíš jen na nás. A to musí skončit," řekl a vytáhl papír. „Tady jsou dny, kdy to mám v práci volnější. Budou to dny pro tebe. Moc bych si přál, abys zase začala chodit mezi lidi, ke kadeřnici... Zkrátka, abys i ty dělala věci, které máš ráda," dodal a mě tekly slzy. „Jsi skvělá maminka, manželka, ale poslední dobou se zanedbáváš," nestihl to ani doříct, už jsem ho dojetím objímala. Kdyby manžel nezakročil, zjevně bych nás všechny utrápila. Takhle mají doma zase veselou a pohlednou maminku. Ženský, myslete i na sebe!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.