Pro Alexandru nedopadla dovolená na Slovensku moc dobře. Ve Vysokých Tatrách vyrazila na túru, ze které se málem nevrátila. Opustila své tělo a zažila něco, na co nikdy nezapomene.
S partou kamarádů ze střední školy se jednou za čas sejdeme a vyrazíme někam na hory. Letos jsme si vybrali Vysoké Tatry, kde je spousta pěkných stezek a výhledů. Hned z první túry jsem se ale málem nevrátila...
Děsivý pád ze skály
Čím jsme starší, tím méně nás chodí na tyto turistické výlety. Letos jsme vyrazili jenom čtyři a i to jsem měla pocit, že to bude fiasko, protože Tom (35) se rozváděl a nebylo mu moc do řeči. Doufala jsem, že mu hory zlepší náladu, ať se celý víkend netváří jako kakabus.
Když jsme ráno vyrazili na první výšlap, vypadalo to, že trochu pookřál. Vzduch byl svěží, příroda se leskla ranní rosou a obloha byla tak hezká, že jsem se na to nemohla vynadívat. Mrkla jsem na Toma, který se trochu pousmál. Konečně!
Dobrá nálada v partě vydržela asi deset minut. Pak byl Tom opět zachmuřený a duchem nepřítomný. Pořádně ani nekoukal, kam šlape. A když jsme začali lézt na první skálu, uklouzla mu noha. Jak tak máchal rukama, aby se něčeho zachytil, poblíž jsem byla jenom já. Stáhl mě s sebou dolů...
Opustila jsem své tělo
Vznášela jsem se, ale pád nepřicházel. Nebylo to tak, jak se někdy říká, že vteřina trvá celou věčnost. Uvědomila jsem si, že se prostě vznáším. Koukám na skálu, své kamarády a mě s Tomem, jak nehybně ležíme na zemi.... Tak počkat, jak je možné, že vidím tohle?!? To přeci vůbec nedává smysl.
Snažila jsem se hýbat, ale nešlo to. Koukala jsem na své tělo a viděla kamarády, jak mi dávají první pomoc. Totéž dělali s Tomem. Zkusila jsem máchat rukama, ale pořád jsem visela ve vzduchu. Napadlo mě, že pokud jsem já tady, nestalo se něco podobného také Tomovi?
Rozhlížela jsem se kolem a pak jsem ho spatřila. Byl taktéž ve vzduchu a brečel. „Tome? Co se to s námi stalo?" zeptala jsem se ho. Nebyl jsem si jistá, jestli mě slyší. Pak se na mě podíval a smutně pronesl: „Já se nechci vrátit..."
Nechtěla jsem opustit své děti
Prosila jsem ho a přemlouvala, ale nedal si říct. Kvůli rozvodu byl tak na dně, že se neměl kam vrátit. Ale já důvod měla, doma mě totiž čeká manžel a děti. A těch se nechci vzdát ani za nic. Rvalo mi srdce, když jsem viděla, že Tom stoupá vzhůru. Snažila jsem se na něj dosáhnout, ale vůbec to nešlo. Brečela jsem a myslela na své děti. A pak jsem najednou ležela na zemi a koukala na přátele, kteří vystrašeně klečeli u mě.
„Tome..." pronesla jsem tiše. A věděla jsem, že jemu už není pomoci. Za chvíli dorazila horská služba a převezli mě na ošetřovnu. Naštěstí jsme nepadli z velké výšky, takže jsem měla jenom pár pohmožděnin. Toma se bohužel nepovedlo zachránit. Vím, proč se to nepovedlo, ale nikomu jsem to neřekla. Jeho pouto s naším světem bylo příliš slabé. Ale já mám pro co žít a nikdy na to nezapomenu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.