Alice (29): Vrátili jsme se do domu, kde mi zemřela nevlastní mamka. Čekalo nás tam milé překvapení

Na duchy jsem nikdy nevěřila, proč taky, že jo. Až poté, co mi zemřela nevlastí maminka, kterou jsem brala jako svoji, jsem změnila názor. Po jejím odchodu jsme se s tátou na nějaký čas odstěhovali z domu, kde jsme společně žili. Když jsme se vrátili, přišla se s námi naposledy rozloučit.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdislava (62): V domě po tchánovi straší. Až když jsem našla jeho deník, zjistila jsem proč

Libuška, která mi přirostla k srdci, také zemřela

Moje maminka zemřela, když mi bylo pět let. Pamatuji si ji jen matně. Táta si po čase našel novou přítelkyni Libušku. Bál se, jak ji přijmu. K překvapení všech se z nás ale staly kamarádky. Libuška byla hodná a měla mě ráda. Navíc si ani nehrála na moji maminku, ač jsem ji za ni považovala.

Přirostly jsme si k srdci. I když jsme neměli stejnou krev, fungovali jsme jako rodina. Libuše mi pomáhala se školou, doprovázela mě na kroužky. V pubertě mě naučila vařit, prát a vyšívat. Táta byl zase šťastný a já doufala, že naše rodinná pohoda nikdy neskončí. Jenže znáte to. Nic netrvá věčně.

Libušku skolila srdeční příhoda. Otec se zhroutil a já s ním. Byla to už druhá žena, kterou miloval a ona odešla. Po pohřbu už táta nedokázal v našem domě bydlet. Upřímně, ani mně to nedělalo dobře. Všude byly její věci, obrázky. Stačily dva dny na to, abychom s tátou pochopili, že na to nemáme sílu. A tak jsme na nějaký čas odešli.

Mohlo by Vás zajímat:

Madlenka (23): Den po smrti psího přítele jsem zažila něco stěží uvěřitelného. Lépe se mi teď ale spí

Po půl roce od její smrti jsme se vrátili domů

Táta nechtěl jednat pod tlakem emocí a dům neprodal. Jen jsme si na půl roku pronajali byt na opačném konci města. Táta chodil jako hromádka neštěstí. Už se vůbec neusmíval, z ničeho se neradoval. Nebyla jsem schopna ho z té deprese dostat. Měla jsem o něj velký strach, protože nežil, jen přežíval.

Když nám skončil půlroční podnájem, táta usoudil, že je na čase se vrátit domů. Na jedné straně jsem byla ráda, na té druhé jsem se bála. Jak to táta zvládne? Nepoloží ho to ulehat do prázdné postele, kde s Libuškou spali několik posledních let? Bude schopen v tom domě vážně žít? To a mnohem víc se mi honilo hlavou.

Táta na tom ale trval. ,,Musíme se s tím poprat. Je to náš domov. Libuška by si určitě přála, abychom tam žili dál,“ trval na svém. Když jsme se do domu vrátili, cítila jsem, jak na mě dýchla ta láska, která tam kdysi vládla. Současně s tím mi ale běhal mráz po zádech, protože jsem si uvědomila, že Libuška už tam není a nebude.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (38): Partnerka přinesla kočku. Myslí si, že to je její převtělená maminka, která zemřela

Kvítky vyskládané na zemi nesly jasné poselství

Třetí den po našem návratu, mě v noci vzbudil šramot. Táta bloudil domem. Pro jistotu jsem vstala a šla za ním. Stál v kuchyni, kde si Libuška sušila různé květiny a bylinky. Polovina z její sbírky byla rozložená na zemi. ,,Podívej se na ten tvar,“ špitl otec. Rozsvítila jsem lampičku a zadívala se na zem.

Na ní ležely různé kvítky poskládané do tvaru srdce. ,,Byla tady. Chtěla se rozloučit,“ řekl táta a chytl mě za ruku. ,,Byla to ta nejlepší žena, kterou jsem kdy miloval. Jsem moc rád, že jsme se vrátili. Libuška na to čekala,“ dodal. Od té noci byl táta jako vyměněný. Na domě opravil vše, co si kdy Libuška přála. Začal zase žít. Nevím, kde je její duše dnes, ale něco mi říká, že je pořád v domě s tátou.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (38): Díky setkání s mrtvou mámou se mi změnil život. Přišlo to za pět minut dvanáct

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.