Alžběta (24): Krátce poté, co zemřela, mě máma ujistila, že na mě bude dávat pozor. A slib splnila

Ten den řídil táta. Měli jsme jet na výlet s tím, že se cestou stavíme na zmrzlinu. Na tu už nedošlo. Pamatuji si jen, jak nasedáme do auta. Pak tvrdou srážku s protijedoucím vozidlem a sebe, jak letím čelním sklem.

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (35): Jako myslivec jsem se v lesích nikdy nebál. To se jednoho večera změnilo

Mamka ke mně po nehodě přišla

Naše auto se několikrát převrátilo. Já zůstala ležet venku daleko od něj. V šoku jsem pozorovala, jak ke mně někdo jde. ,,Bětko, ty to zvládneš. Musíš vydržet,“ slyšela jsem maminčin hlas. ,,Mami, mami,“ snažila jsem se ze všech sil zvednout hlavu. ,,My s tatínkem už musíme jít, ale budeme na tebe dohlížet,“ zašeptala.

Sklonila se ke mně a políbila mě. Pozorovala jsem, jak odchází. Měla tak ladný a lehký krok. Mně se honilo hlavou, kam asi jde. Vždyť jsem zraněná, proč mi nepomůže, divila jsem se. Poté si vybavuji zvuk houkající sanitky. Sbírají mě ze země, dávají na lehátko. ,,Co rodiče?“ ptám se, ale nikdo neodpovídá.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriela (27): Po mamčině smrti jsem si vzala do péče postiženého brášku. Je to těžší, než jsem myslela

Než mamka umřela, zjevila se ještě babičce

Po několika dnech v nemocnici, kdy se probírám, se jako první ptám na rodiče. Dozvídám se, že na místě zemřeli. Jsem zmatená. ,,Mamka na mě ale mluvila. Odcházela po svých,“ přemítala jsem. Jedné hodné sestřičce jsem to povyprávěla. ,,Řeknu ti takové tajemství a je jen na tobě, zda tomu uvěříš,“ zašeptala a sklonila se k posteli.

,,Myslím si, že to byla její duše, která se s tebou loučila. Něco podobného jsem také zažila. Pokud uvěříš, máš velkou šanci se s maminkou ještě setkat,“ dodala a mrkla na mě. Ve třinácti letech nemáte ponětí o tom, co je duše a jaký má pro vás význam. Po uzdravení jsem byla svěřena do péče babičky. Díky bohu, že z matčiny strany.

Ona přišla o dceru, já o mamku. Měly jsme hodně společného. I s babičkou jsem se podělila o zážitek z nehody. Nedoufala jsem, že mi uvěří. Nicméně mě mile překvapila. ,,V ten den, co jste měli nehodu, za mnou tvoje maminka také přišla. Požádala mě, abych se o tebe dobře postarala. Věděla jsem, že se něco stalo,“ přiznala mi a zahleděla se do oken.

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (22): Táta na nás nezapomněl ani po smrti. Každý den ve stejný čas se děje něco zvláštního

Mamka je pořád se mnou

,,Ty, babi, vážně věříš na něco, jako je duše?“ zajímalo mě. ,,Jistěže. S tvým dědou od jeho smrti komunikuji pravidelně. Ale také mi to trvalo, nemysli si,“ zdůraznila a já dostala naději. Když jsem se v dospělosti od babičky odstěhovala, nebylo to zrovna lehké. Pořád jsem v sobě měla díru, která nešla ničím zalepit.

V době, kdy jsem si udělala řidičský průkaz a poprvé sama někam vyrazila, stalo se něco zvláštního. Po pár kilometrech jízdy jsem vedle sebe viděla mamku. Dívala se na mě, tak jako když jsem byla malá. ,,Musíš jezdit opatrně. Budu na tebe dávat pozor. Tak, jak jsem slíbila,“ pronesla a usmála se. Bála jsem se po tom, co se stalo, sednout do auta. Teď mám díky mamce větší pocit bezpečí. Vím, že je se mnou a nedopustí, aby se mi něco stalo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dušan (34): Hlas z jiného světa mi třikrát zachránil život. Až posledně mi došlo, komu za to mohu poděkovat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.