Dušan (34): Hlas z jiného světa mi třikrát zachránil život. Až posledně mi došlo, komu za to mohu poděkovat

Už v dětství se mi občas stávalo, že jsem zaslechl něčí hlas. Většinou to bylo v situaci, kdy mi hrozilo nebezpečí. Pokaždé jsem ho poslechl a vyhnul se tak úrazu. Nikdy jsem se nezaobíral tím, kdo to je a proč mě ochraňuje. To jsem zjistil až nedávno.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (32): Můj anděl strážný mě ochránil lépe než vlastní otec

Někdo mě dvakrát varoval před nehodou

Pamatuji si, jak jsem stál na přechodu kousek od našeho domu. Rozhlédl jsem se a chtěl vkročit do vozovky, když vtom se ozval hlas. ,,Stůj! Nesmíš jít dál!“  křikl a já ho poslechl. Zůstal jsem stát jak přikovaný na kraji chodníku. Ve vteřině se ze zatáčky vysokou rychlostí vyřítilo auto.

Kdybych býval na přechod vstoupil, bylo by po mně. Řidič by neměl šanci tak rychle zabrzdit. Tehdy jsem poděkoval všem svatým. Pak si pamatuji na další příhodu, která se té první nápadně podobá. Šel jsem po ulici, kde probíhaly nějaké opravy. Bylo tam postavené vysoké lešení. Procházel jsem denně kolem a zdálo se, že je tam bezpečno.

V ten den se ale hlas ozval znovu. Když jsem se blížil k lešení, ozvalo se: ,,Přejdi na druhou stranu. Hned!“ A já znovu poslechl. Sotva jsem byl v bezpečí, lešení se zničehonic skácelo k zemi. Jen zázrakem se nikomu nic nestalo. Jeden dělník byl potlučený. Došlo mi, že kdybych neposlechl, ležel bych teď mrtvý pod železnými tyčemi.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (32): Zažila jsem něco jako klinickou smrt. To anděl mě poslal zpět na zem

Jednou jsem hlas málem neposlechl

Ovšem co se mi stalo nedávno, mě ujistilo v tom, že už to není náhoda. Jako obchodní zástupce poměrně dost cestuji a přespávám na hotelech. Na konci léta jsem musel jet do Německa. Bylo jasné, že tam přespím, protože jsem byl velmi unavený a odmítal jsem se večer vracet. Našel jsem si menší zastrčený hotel, kde jsem složil hlavu.

Na baru jsem si dal dvě piva a chystal se na kutě. Věděl jsem, že jakmile si lehnu, usnu. Dopadl jsem na postel a zavřel oči. Cítil jsem, jak se mi uvolňují svaly a já se dostávám do říše snů. Vtom mi ale u ucha někdo zašeptal. ,,Dušane, rychle vstaň z postele. Honem!“ naléhal ten někdo, ale já se rozhodl ležet dál. Únava sehrála velkou roli a já byl zkrátka líný se zvednout.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (67): Po manželově smrti se mi chtělo umřít. Nebýt Andělské hory, odešla bych za ním

Na svého anděla strážného nedám dopustit

Dál jsem ležel. Hlas ale zesílil. ,,Vstaň, nebo zemřeš!“ naléhal a já hbitě vyskočil z postele. Už jsem se jen díval, jak mohutný lustr padá na postel. Přesně tam, kde jsem měl hlavu. Kdyby zůstal ležet, mohu s jistotou říct, že bych zemřel. Před sebou jsem viděl modrofialový oblak. Vypadal jako pára.

Vystrašeně jsem se díval na postel a na tu spoušť. ,,Děkuji,“ pronesl jsem do ticha pokoje. Dnes vím, že to byl můj anděl strážný. Je pořád se mnou a dává na mě pozor. Nebýt jeho, hotel bych opustil na nosítkách. Věřím, že takového anděla má každý z nás. Já už na něj nedám dopustit. Kdykoliv slyším jeho hlas, bez váhání ho poslechnu. On přece jen vidí za dva rohy…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (37): Poprosila jsem mrtvého expřítele, aby na nás dával pozor. A on mi seslal rovnou anděla strážného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.