Alžběta (68): Nesplnila jsem poslední přání jedné své pacientce. Dodnes za to nesu následky

Svoji práci ošetřovatelky jsem měla vždycky ráda. Někdy jsem se dostala do rodiny, kde bylo jasné, že konec mého klienta se nezadržitelně blíží. V životě asi nezapomenu na paní Marii. Starala jsem se o ni bezmála dva roky. O tom, že zemřela, jsem se dozvěděla prazvláštním způsobem.

Mohlo by Vás zajímat:

Erik (42): Jako ošetřovatel jsem už viděl lidi umírat. Poslední nebožtík se ale přišel rozloučit

Marie byla zlá a nenávistná

Není lehké pečovat o umírajícího člověka. Vždy je s tím spojený smutek a lítost. Při mém zaměstnání se s tím ale musí počítat. Když si mě najala rodina paní Marie, netušila jsem, co s touto dámou zažiji. Marie trpěla Alzheimerovou chorobou. Rodina ji odmítala dát do ústavu, a tak si najali ošetřovatelku. Mě.

Bohužel někdy si vás rodina splete se služkou. Ke mně se chovali nadřazeně a možná i nepřátelsky. Díky bohu, že jsem se od toho dokázala oprostit. Mým úkolem bylo postarat se o pacienta a dovést ho v klidu na druhý břeh. Marie byla zlá, panovačná a pořád mě komandovala. Nikdy jsem neřekla jediné slovo.

Trávila jsem s ní celé dny a noci, protože její zdravotní stav byl kolísavý a hodně se zhoršoval. Často zapomínala, padala. To, že se pomočovala, už ani nepočítám. Dokud byla schopna mluvit, neslyšela jsem od ní milého slova. Někdy mě to dostalo a bylo mi smutno. Nejenomže jsem se musela dívat na to, jak moje klientka umírá, ale ještě jsem pociťovala její nenávist.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (40): Do života mi vstoupila cizí žena. Měla pro mě větší význam, než jsem si myslela

Volala na mě, že umírá a chce převléci

Po roce a tři čtvrtě, kdy jsem v rodině působila a Marie už defacto jen ležela, jsem věděla, že konec je za dveřmi. Ten večer jsem usnula v ložnici hned vedle Mariina pokoje, ostatně jako pokaždé. V noci mě probudilo, jak mě Marie volá, což bylo dosti divné, protože už půl roku neřekla ani slovo.

,,Vstávej. Už je čas! Připrav mi oblečení, umírám!“ volala Marie. Měly jsme dopředu domluvené, do čeho chce po smrti převléknout. Šlo o černé šaty s bílým límcem a punčošky. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že Marie nemůže mluvit, jsem to pokládala jen za ošklivý sen. Dál jsem spala a její prosbu ignorovala. ,,Tak vstaň! Chci vidět, jak mě převlékáš,“ zazněl znovu její hlas.

,,Vstaň! Vstaň!“ volala pořád dokola. Nedalo mi to a šla jsem se na Marii podívat. Už byla mrtvá. Šla jsem vzbudit rodinu, abych jim tu smutnou novinu oznámila. Všichni se k ní seběhli a oplakávali ji. Zavolali jsme lékaře, aby zkontroloval tělo. Věděla jsem, že nemá smysl Marii převlékat, protože by ji zase svlékli.

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (28): Matka neodpustila otci, dokud žil. Teď ji pronásleduje ze záhrobí

Dodnes mě pronásleduje a děsí

Marii ráno převezli do krematoria. Takový konec už jsem za ty roky zažila několikrát. Tentokrát to ale bylo jiné. Hlavně co se týče následujících měsíců a let. Marie mě dodnes pronásleduje ve snech. Nadává mi, že jsem ji nepřevlékla do šatů, které si nachystala.

Někdy ji potkávám i přes den. Vyčítá mi, že kvůli mně se nedostala tam, kam chtěla. Děsí mě to, protože se jí nemůžu zbavit. Po Marii jsem působila ještě v několika rodinách, ale zhruba po třech letech jsem musela s prací skončit. Psychicky jsem to nezvládala. Marie byla všude se mnou. Potřebovala bych vědět, jak jí dopřát klid. Moc bych si přála, aby mě už nechala být.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (25): Po smrti táty se nám s mámou zdál zvláštní sen. Sdělil nám v něm letité tajemství

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.