Když nechala Zdeňka se svojí mamkou odvézt tátu do nemocnice, ani ve snu je nenapadlo, že už se domů nikdy nevrátí. Otec nečekaně zemřel, nestihli se s ním ani rozloučit. Táta si přesto našel způsob, jak jim říct sbohem. A nejen to.
Ode dne, kdy mi nečekaně zemřel tatínek, uplynuly čtyři roky. Musela jsem hodně bojovat sama se sebou, abych jeho odchod ustála. Všechno se semlelo tak rychle a nečekaně.
Taťka nečekaně zemřel na zápal plic
Mělo se jednat o obyčejnou chřipku. Taťkovi nebylo pár dní dobře, tak jen ležel a odpočíval. Když začal velmi ošklivě kašlat a těžko se mu dýchalo, nechaly jsme ho s mámou odvézt do nemocnice. ,,Váš otec má těžký zápal plic,“ zaznělo z úst lékaře. Ani jedna z nás v tu chvíli nevěděla, že už se táta domů nevrátí.
Během několika dnů v nemocnici zemřel. Nevěřila jsem, že konec může přijít tak rychle. Musela jsem se zmátořit a postarat se o mamku. Bylo jasné, že nemůže být sama, byla psychicky na dně. Nastěhovala jsem se k ní a pomohla jí řešit pozůstalost. Ani pro mě to nebylo lehké, taťku jsem moc milovala.
Nejhorší na celé situaci bylo, že jsme se s ním nemohly pořádně rozloučit. Netušily jsme, jak je jeho stav vážný. Když jsem ho viděla naposledy, spal. Na pár okamžiků otevřel oči, ale nepromluvil. Já ho jen pohladila a slibovala mu, že to dobře dopadne. Nešlo o frázi, já tomu vážně věřila.
Zdál se mi podivný sen o tátovi
Možná i on cítil povinnost se s námi rozloučit. Týden po jeho smrti se konal pohřeb. Mám ho v mlze, protože to byl tak emočně vypjatý zážitek, že ho moje mysl částečně vytěsnila. Pohřeb je takové to poslední loučení, ale vaši bolest to neutiší. To dokázal až sen, který se mi zdál o několik týdnů později.
Byly jsme s mamkou v kuchyni a pily kávu. Od vrátek na nás někdo mával. Byl to táta. ,,Já se vrátil,“ zvolal vesele. ,,Mami, to je táta,“ radovala jsem se ve snu. Obě jsme vyběhly ven, abychom ho přivítaly. ,,Jsem tu jen na chvíli. Jdu se s vámi rozloučit,“ řekl a obě nás objal. ,,Nestihl jsem vám říct jednu důležitou věc,“ pokračoval a zpříma se na nás podíval.
,,Musíte jít do mého pokoje. Nad hnědou skříní visí obraz. Ten sundejte. Najdete pod ním menší trezor. Heslo k němu je moje datum narození. Uvnitř naleznete něco, co jsem před vámi s dobrým úmyslem tajil,“ dodal a políbil nás. ,,Moc nám chybíš,“ promluvila jsem. ,,Vy mně také, ale já vás hlídám, nebojte se,“ rozloučil se a dal se na odchod.
Nechal nám v trezoru peníze a hodinky
Když jsem se ráno probudila, nebyla jsem si významem toho snu jistá. ,,Byl to sen? Nebyl to sen?“ mumlala jsem si pro sebe a šla se podívat na mamku. Ta seděla zamyšleně na posteli. ,,Ahoj,“ hlesla. ,,Měla jsem sen,“ řekla a podívala se na mě. ,,O tátovi?“ zeptala jsem se. ,,Přišel se rozloučit a...,“ dál se zarazila. ,,Říkal ti o tom trezoru?“ zeptala jsem se. ,,Ano. Tobě se to zdálo také?“ divila se mamka a vstala z postele.
Společně jsme šly do jeho pokoje. Odtáhly skříň, sundaly obraz a našly trezor. Během toho jsme si převyprávěly své sny. V trezoru jsme našly větší obnos peněz a taťkovy staré hodinky, které mu věnoval děda. Ty byly pro mě. Vždycky jsem je obdivovala. ,,On se s námi vážně přišel rozloučit,“ špitla mamka. Peníze jsme použily na opravu domu a na mamčino živobytí. Po tom snu, kdy se táta přišel rozloučit, se mi žije o něco lépe, protože vím, že tam někde nahoře je.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.